"Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí…ach jo,“ napsal Havel na péefko
Michal Prokop, hudebník
"Poprvé jsme se s Václavem Havlem setkali na Silvestra v salonu u Jiřího Muchy v roce 1968, já jako začínající muzikant a on už renomovaný dramatik. Měli jsme oba stejnou bundu, na to si přesně pamatuju… Pak po podpisu petice za jeho propuštění v lednu 1989 a hned v červnu jsme se viděli na slavném společném koncertě s Joan Baezovou na festivalu Bratislavská lyra - on jako nosič její kytary v zákulisí, kde pak vznikla známá společná fotka nás dvou, kterou vyfotil můj brácha Ivan. A pak, když ho Joan pozdravila z jeviště na tribunu a vypnuli jí kvůli tomu mikrofon, zpívali jsme všichni společně bez mikrofonů do narvané haly… i na jeho počest.
Pracovní setkávání v době jeho prezidentování až tak osobní nebyla, snad až na to na pohřbu Pavla Tigrida v Paříži, kde jsme se oba společně, trochu nešikovně, snažili zorganizovat sezení příchozích hostí, kterých bylo víc než připravených židlí v zahradě…
A pak si vybavuju víc než hodinové natáčení pořadu Krásný ztráty s Madeleine Allbrightovou a s ním v České televizi, které jsem moderoval. On už nebyl prezidentem a paní Allbrightová už taky nebyla ministryní zahraničí USA. Možná i proto bylo tohle setkání naopak velmi osobní.
Naposledy jsem ho viděl na oslavě jeho pětasedmdesátin, kde už byl vážně nemocný. Zemřel shodou okolností v den, kdy jsme hráli v divadle Archa svůj pravidelný vánoční koncert. Když jsme se dozvěděli o jeho odchodu, řešili jsme s vedením Archy, jestli se v tento smuteční den vůbec hodí hrát. Nakonec jsme usoudili, že by Václav Havel sám určitě chtěl, aby se hrálo. Tak jsem si ohrnul nohavice a šel jsem na to…"