Prezident Václav Havel, překladatelka Monika Zgustová a Jiří Dienstbier v 90. letech v Barceloně. | Foto: Archiv Moniky Zgustové

Monika Zgustová, spisovatelka a překladatelka

"S Václavem Havlem jsme se seznámili v Barceloně, když byl ve Španělsku už jako prezident na návštěvě a já jsem tlumočila za katalánskou stranu. Byla jsem mu představena jako překladatelka jeho knih, což ho velmi zaujalo. Přerušil politické hovory a začal se se mnou bavit o tom, jak se mi překládaly Dopisy Olze. A od té doby jsme byli v kontaktu, dělala jsem s ním několik rozhovorů, pro španělské noviny, ale i pro český tisk, hlavně pro Literární noviny.

Když pak už nebyl prezidentem, svěřoval se mi, že mu někdy bývá smutno, protože má pocit, že toho mohl pro lidi udělat víc. Říkala jsem mu, že často jsou víc slyšet ti, kteří "štěkají", ale pak je tu spousta těch, kteří nejsou tak hlasití, čtou jeho texty a váží si ho. Myslím si, že to určitě bylo dobře pro ostatní, že byl prezidentem, ale možná ne tak úplně pro něj. On nikdy nebyl člověk, který by si liboval u moci. Byl vždycky spíš ten disident, který se líp cítil v roli oponujícího."