Autor slavných románů Sofiina volba a Doznání Neda Turnera zemřel ve středu po dlouhé nemoci.
William Styron - podle vlastní charakteristiky "americký spisovatel s jižanským zázemím" - se narodil 11. června 1925 v Newport News ve Virginii. Otec byl Jižan a babička ještě pamatovala vlastní otroky. Matka, po které zdědil lásku ke klasické hudbě, pocházela ze Severu.
Ve druhé světové válce bojoval v Tichomoří, po studiu vysoké školy pracoval jako nakladatelský redaktor. Literární úspěch přišel brzy: už když mu bylo 26, publikoval prvotinu Ulehni v temnotách, pohled pozůstalých na život mladé jižanské dívky, která si vzala život. Kritika nešetřila chválou na vytříbený jazyk a silný příběh.
Styron poté cestoval po Evropě a na základě vlastních zkušeností z námořnictva napsal román Dlouhý pochod, po kterém následoval titul Zapal tento dům.
V knize Doznání Nata Turnera (1967) se Styron pokusil vyrovnat s érou amerického otrokářství. Titulní hrdina byl předákem povstalecké skupiny a Styron se na jeho příběh snažil nahlížet s pochopením pro utrpení lidí "druhé kategorie". Kritika autora chválila, Styron si zanedlouho šel pro prestižní Pulitzerovu cenu, ale reakce amerických černochů nebyla tak vlídná; Styron prý vyprodává kulturu, která není jeho, navíc ani nerozumí černošské mentalitě.
To už se ale Styron chystal na svoje nejslavnější dílo inspirované autentickými vzpomínkami obětí války, Sofiinu volbu, která pak vyšla v roce 1979. V ní pokládá otázku, na kterou není lehké, snad ani možné odpovědět - které ze svých dvou dětí má Polka Sofie Zawistowská poslat v koncentráku na smrt?
Styron se prý jednoho krásného jarního rána vzbudil a základní příběh Sofiiny volby měl v hlavě. Rozhodující hybnou silou se však ukázala být návštěva Polska a Osvětimi v roce 1974. "Tehdy ve mně uzrálo rozhodnutí Sophiinu volbu napsat, neboť právě tam jsem si plně uvědomil celou hrůzu holokaustu," svěřil se Styron před šesti lety v Praze. Do Československa zavítal poprvé v roce 1974, kam pak přijel ještě v roce 1986.
Zájem o Sofiinu volbu podpořilo i její filmové zpracování s Meryl Streepovou a Kevinem Klinem v hlavních rolích, přesto se někteří Styrona znovu ptali: Má smysl otevírat staré rány a psát o nich knihy, nebylo bylepší jen tiše vzpomínat? Jiní se zase vymezovali proti hlavní postavě Sofii, která coby polská katolička měla zastínit utrpení Židů.
"Vlastně nevím, co mě motivuje k tématům takzvaně zakázaným. Myslím, že to určitě souvisí s touhou osvítit vlastními slovy ty oblasti, které mě hluboce zajímají - jako otroctví, koncentrační tábory či mou zkušenost s depresí," odpovědel jim Styron v jednom rozhovoru, proč vyhledává ta nejtemnější zákoutí lidské duše.
V roce 1985 se Styron zhroutil a musel se léčit z psychické nemoci. Své deprese ostatně zaznamenal ve zpovědi Viditelná temnota. V roce 1993 přidal vzpomínkové povídky Ráno na pobřeží; od té doby už nic nenapsal.
