Londýn - Londýnská galerie Tate Britain zahájila výstavu čtyř finalistů letošní Turnerovy ceny a podle exponátů je evidentní, že tentokrát porota preferovala jako médium výhradně sochy a film.
Jeden umělec (Mark Leckey) a tři umělkyně (Goshka Macuga, Runa Islam a Cathy Wilkes) se ocitli na shortlistu prestižní ceny pro umělce do 50 let, jež kromě zvýšené pozornosti přinese vítězi i 25 tisíc liber.
Právě velký počet žen zmiňují první komentáře víc než provokativnost prací, kterou cena proslula.
Kurátorka Sophie O'Brien v BBC charakterizovala letošní finále zasazením do kontextu: "Turnerova cena má za cíl ukazovat věci, které jsou netušené, překvapivé a zajímavé. Má za úkol rozpoutat debatu - a v tomhle ohledu je letošní ročník stejný jako každý jiný."
Po roční odmlce, kdy se ceny udělovaly v Tate Gallery v Liverpoolu, se klání opět přesunulo do Londýna.
Porota v květnu vybrala Marka Leckeyho za instalaci Industrial Light & Magic, která kombinuje film, sochy a prvky performance, stejně jako postavy z kresleným filmů.
Leckey, který se proslavil dokumenty o tanečním undergroundu nebo pivní kultuře v Británii, v minulosti často pracoval i s nalezeným filmovým materiálem. Nyní spojil části seriálu Simpsonovi, úseky z velkofilmu Titanic a propojil se svojí dětskou posedlostí: kocourem Felixem.
Zaschlá kaše
Nalezených předmětů se neštítí ani Cathy Wilkes z Glasgow, jež se o cenu uchází s figurativními sochami. I tentokrát v nich používá panny z výkladů, aby řešila otázky sexuality a feminismu. Nyní její panenky posedávají na záchodě a na nohách mají zaschlé zbytky kašovité hmoty.
Kritička Rachel Campbell-Johnston prohlašuje: "Letošní ceny jsou velmi matoucí. Na jednu stranu je dílo I Give You All My Money od Cathy Wilkes velice intelektuální. Ovšem na jiné úrovni - pokud chcete použít slušné slovo - je to koláž, a pokud chcete být hrubí, řeknete: zmatek."
Čtěte také: Protiválečné stanoviště vyhrálo Turner Prize
O vítězi, který bude následovat loňského Marka Wallingera, jenž zaujal instalací repliky protiválečného stanoviště, které si na londýnském Parliament Square rozbil Brian Haw, se rozhodne 1. prosince.
Dílo v Bangladéši narozené Runy Islam těží z klasických filmařských technik, akcentuje světla a barvu. Její práce Be The First To See What You See As You See It zachycuje ženu v bílém, jež bloumá galerií a při tom rozbíjí kusy vystaveného porcelánu. To vše jako "drama rozhodování".
V aktuálním díle prostřihává scény z Bergmanových filmů se záběry parkoviště tak, jak se objevilo ve snímku Chyťte Cartera od britského tvůrce Michaela Cainea.
V Polsku narozená a v Londýně žijící umělkyně Goshka Macuga zase pracuje stylem kulturního archeologa. Mísí role sběratele, kurátora i umělce, aby vytvořila dynamickou, často hodně divadelní instalaci.
Na kresbě A Time to Live, A Time to Die kupříkladu replikovala obaly autorských knih umělců, jako byli Max Ernst nebo Pablo Picasso - čímž vytvářela cosi jako "dvojité" coververze. Inspiraci pro nová díla čerpala také z kultovního německého filmu Kabinet doktora Caligariho. Nominovaná byla za kus Haus der Frau 2.
Rebelující konzervativci
Ačkoli jsou letos v nominaci hned tři ženy, jen třikrát od založení ceny vyhrála Turnerovu cenu umělkyně.
Turner Prize, jež se udílí od roku 1984 v Británii žijícím autorům, v posledních letech často vyvolávala otázky Je to ještě umění? - a byla hojně obviňována, že upřednostňuje politicko-občanské postoje a gesta před výtvarným pojetím.
To dokládá i loňské vítězství Marka Wallingera. Letošní nominace signalizují mírný ústup z této tendence ve prospěch subtilnějších témat.
Ve výběru se dá vysledovat jistá umírněnost - alespoň na poměry ceny, která neváhala preferovat excentriky jako Damiena Hirsta nebo dvojici Gilbert a George a přidělit vítězství rozházené posteli Tracy Eminové nebo pravidelně blikajícímu světlu v prázdné místnosti.
Pokud dnes tedy klasičtější pojetí naopak neznamená tu největší rebelii. Stejně jako už hotelové pokoje rozbíjejí jen rozmařilé pop hvězdy a progresivní soubory se zajímají, jak na turné nejméně škodit životnímu prostředí.
