Recenze - Asi tu událost znáte; já ji znám, Laurent Quintreau ji zná. Podnikový meeting. V 11:00 začíná porada managementu jakési reklamní agentury: 11 účastníků, 9 kruhů pekelných, 1 očistec, 1 ráj.
Quintreau situoval děj svého debutu Hrubá marže do časového úseku dvou hodin. Dvou hodin pozitivní motivace, vybičovávání se k větším výkonům, vzájemného mocenského přetahování, taktické přetvářky a hlavně úzkosti, že nejkratší sirku si v rámci podnikového zeštíhlováni vytáhnete zrovna vy.
Než skončí porada, čtenář si projede 11 charakterových črt, 11 vnitřních monologů, které Quintreau podřídil Dantovým pekelným kruhům. Zatímco "venku" se hlasuje o destinaci team-buildingového pobytu, dostanete se do hlavy vypočítavé kariéristky Castaglionové, stárnoucího povaleče Tissiera i dravého žraloka de Valse razícího kult mládí.
Vnitřní monology nadřazené ději porady jsou dokonalou ukázkou distribuce vzájemné nenávisti. Jediné sympatie tu jsou sexuální - a pokud je šéf Rorty uznáván, tak pouze těmi, kteří se třesou na jeho místo.
Vzájemná averze, paranoidní opovržení druhými u stolu a panický strach z toho, abych to nebyl já, kdo bude vyhozen a vyfasuje minimální odstupné, nese firmu i samu novelu jako záchranářská stolička vytvořená ze spojených rukou všech zúčastněných.
Až sem je vše v cajku. Potíž nastává v okamžiku, kdy si uvědomíte, že Quintreauova kritika a líčená maškaráda nemá ani analyticky levicový základ, jak by se na člena odborů slušelo. Podstata je mnohem jednodušší, pro čtení líbivější, ale v konečné dosahu vlastně bezzubá.
Struktura Dantova pekla, kterou si zvolil pro svůj orientační koncept, sice poskytuje úžasné vodítko a díky zakořeněnosti v obecném povědomí obstará ideální kostru vyprávění, ale také všechno nasytí zbytečně moralistním podtextem.
Z Hrubé marže si tak sice vytáhnete, že zúčastnění jsou ve své většině hloupí a zlí; ostatně jako všichni lidé. Ale děje se tomu tak jaksi odnepaměti a oni si, chudinky, nedokážou pomoci.
Prozře jen postava Alighieriho - na koho tady asi Quintreau naráží? - která se povznese nad sociální realitu firemních vztahů a celý meeting se blaženě usmívá. Včera ho přepadli na ulici dva gauneři, cítil hlaveň pistole v obličeji, ale přežil.
Proto shlíží s marihuanovým šklebem na vlezdoprdelnictví i ustrašenost z nepoplacených alimentů a hypoték. Ve finále tak Quintreau vlastně prostřednictvím odkazu na renesančního básníka konstatuje, že v životě jsou prostě i důležitější věci než honba za mamonem.
Ale to je vlastně dost ubohé východisko z toho, co mohlo být systematičtější kritikou vnitřních firemních mechanismů a celého diskurzu, jak by se od někoho, kdo je insider - tedy dlouholetý kreativec agentury Publicis - dalo čekat.
Hrubá marže v sobě nenese o mnoho víc než chytlavý nápad, slogan, který dostatečně srozumitelně a tezovitě staví do sousedství dědictví evropské literatury a současnou ekonomicko-společenskou situaci. Vypadá to efektně, propůjčuje si to metaforický potenciál, ale vlastně to nemá zhola nic společného. Jinými slovy: zdařilá kampaň.
Možná jsme si to mohli říct už na začátku a udělat pro sebe v tom životě něco opravdu užitečného. Třeba se projít se psem nebo zavolat rodičům.
Laurent Quintreau: Hrubá marže. Překlad: Zdeněk Rucki, 128 stran. Vydal Odeon, Praha 2008.
