Londýn - V olympijském parku na východě Londýna vyroste obří ocelová socha/konstrukce, která se má stát nejen atrakcí her v roce 2012, ale také dominantou této části britského hlavního města.
Výhledově největší plastiku v Británii navrhl významný výtvarný umělec Anish Kapoor, mimo jiné držitel prestižní Turnerovy ceny z roku 1991. Jeho stavba bude vysoká 115 metrů - tedy kupříkladu o 15 metrů vyšší než newyorská socha Svobody.
Struktura ponese název Arcelor Mittal Orbit podle Kapoorova krajana Lakšmího Mittala, indického ocelářského magnáta, který stavbu z největší části zaplatí. Gesto, které se pohybuje na pomezí osvíceného donátorsví, podnikové reklamy a vlastního památníku, si bezesporu může dovolit.
Majetek průmyslníka, který vlastní ocelárny i v Česku, odhaduje list The Times na 10,8 miliardy liber. Na druhé straně má sponzorování umění v Británii dlouhou a průhlednou tradici a patří k politice velkých úspěšných korporací i jednotlivců.
Symbol kulturního dědictví
Kapoorova plastika z trubkové oceli složená z nepravidelných smyček ponese ve vrchní části vyhlídkovou terasu, kam se dostane výtahem až 700 návštěvníků za hodinu. Zpátky budou moci jít po spirálovitém schodišti.
Plastika přijde na 19,1 milionu liber; z toho 16 milionů zaplatí Mittal a zbytek Londýn. Spotřebuje se na ni 1400 tun oceli a bude stát v jižní části olympijského parku - mezi 59 metrů vysokým centrálním stadionem a plaveckým bazénem.
"Naším cílem je, aby ještě dlouho potom, co hry skončí, měl východní Londýn ohromující atrakci, kterou ihned poznají lidé z celého světa. Bude to skvělý symbol našeho kulturního dědictví," řekl ve středu při prezentaci projektu starosta Londýna Boris Johnson.
Kapoor na designu olympijské konstrukce spolupracoval s architektem Cecilem Balmondem. "Je to životní zakázka," říká šestapadesátiletý autor, který pochází z Bombaje, ale žije a tvoří v Británii. „Je to možnost, jak zaujmout velké množství lidí ve veřejném prostoru - a zároveň to udělat velmi osobním způsobem."
Porota vybírala vítěze z návrhů pěti umělců, mezi nimiž byl i Antony Gormley, který má na kontě známou monumentální plastiku Anděl severu rozpínající křídla u Newcastlu. Další účastník Paul Fryer navrhoval 120 metrů vysokou ocelovou plastiku připomínající stožár vysokého napětí.
Nejlíp ze všech ale zřejmě splňoval požadavky právě Kapoor. Minimálně tím, že monumentalita patří k jeho umělecké i obchodní značce a že autor nabízí pro olympijský projekt nezbytnou mediální proslulost, jež je často srovnávána s Damienem Hirstem. Kapoorova díla ovšem „nešokují" svými tématy, nýbrž právě velikostí a také magičností, s níž přitahují pozornost.
Tohle je Marsyasova kůže
Na přelomu roku 2002 a 2003 vystavoval v Tate Modern obří plastiku Marsyas, jejíž inspirací byl Tizianův obraz Apollo a Marsyas z roku 1575. Membrána z PVC dlouhá 155, široká 23 a vysoká 35 metrů zaplnila celý prostor bývalé turbínové haly a dodnes je považována za jednu z největších soch na světě.
Legenda praví, že satyr Marsyas vyzval Apollóna na hudební souboj. Podlehl mu a Apollón mu nechal zaživa stáhnout kůži. "Tohle je Marsyasova kůže a já vás zvu do jeho těla," prohlásil autor o skulptuře v jeho oblíbené krvavě rudé barvě.
Leitmotivem Kapoorovy tvorby je právě vytvoření iluze negativního prostoru. S tím souvisí i autorovo další téma: emotivní zkoumaní vztahu a napětí mezi viditelným a neviditelným (hmotou a duchem, prostorem a jeho otiskem, nebem a zemí). Jeho nové práce zase často pracují na principu zrcadlového efektu.
Podobné pnutí má zachycovat i Arcelor Mittal Orbit, tentokrát podle všeho o něco ironičtěji. Mnohatunová konstrukce má totiž symbolizovat snahu něco bláhově nehmotného; Kapoor sám při popisu "jeřábu k věčnosti" mluví o připomínce Babylonské věže.
"Má tu být přítomný středověký pocit dosažení oblohy, nebe; vybudování něčeho nemožného. Jakéhosi procesí, chcete-li. Ta točivá spirála má být i symbolem pošetilosti: vyšplhat se pracně nad mraky a chtít z toho zažít pocit něčeho mystického," citoval ho Guardian.
Jak se ovšem ve světě současného umění stává, Kapoorova práce může dostat i neplánovaný podtext, jenž nakonec zamíří proti autorovi a sponzorům. A nejde jen o financování této ocelové připomínky marn(iv)osti, ale také o ironii, že "babylónská věž" bude sloužit coby atrakce pro takový megapodnik, jako jsou současné olympijské hry.
Metro i socha ze střelby
Kapoorův slavný Marsyas na první pohled v divácích vyvolával až nepříjemný dojem, postupně se s ním ale sžívali a hledali si k němu vztah. Zároveň prý lidé zažívali až biologický dojem čehosi proměnlivého.
Nepřekvapí proto, že Kapoor se spolu s firmou Future Systems Jana Kaplického podílel v první půli tohoto desetiletí na návrhu stanice metra Monte St. Angelo v Neapoli, která má mít futuristický a zároveň přírodní tvar.
Kapoorovo zkoumání barev a prostoru může mít i méně okázalé rozměry. Na jeho loňské úspěšné retrospektivě v Londýně byla k vidění i práce Shooting into the Corner. Jednou za 15 minut umělcův asistent vystřelil z velmi hlučného děla kusy červeného vosku přímo na zeď výstavního prostoru. Tato činnost se opakovala po celou dobu trvání expozice, čímž vznikla osobitá socha.
K vidění tu ale byl i objekt Svayambh z velkého množství rudého vosku: téměř nepozorovatelně se pohyboval na kolejích a vytvářel iluzi, že za sebou zanechává stopu.
