Londýn - Umělec, který proměnil vybydlený londýnský byt v křišťálovou jeskyni, nebo výtvarník, který se specializuje na nástěnné malby. To jsou dva z nominovaných na letošní Turner Prize, jejíž vítěz bude oznámen 7. prosince a získá při té příležitosti 25 tisíc liber.
Není bez zajímavosti, že polovina ze čtyř oznámených finalistů podřizuje své práce přímo místu, kde jsou vystaveny. Tudíž není úplně jasné, jaká díla se v říjnu objeví na tradiční výstavě nominovaných, která se bude konat v galerii Tate Britain.
Roger Hiorns pracuje se širokou škálou neobvyklých materiálů počínaje modrou skalicí, čisticími prostředky a parfémy až po instalaci plamenů šlehajících z kanálové mřížky.
List Guardian jej popsal jako umělce vyzařování, excesů a nekontrolovatelnosti.
Další finalista Richard Wright s ním sdílí zaujetí pro místo expozice. Wright bývá nazýván malířem, který odmítá plátno; maluje přímo na zdi galerií a přizpůsobuje se dané architektuře.
Během mezinárodního festivalu v Edinburghu si vybral strop St. Bernard's Well, aby ho tužkou vyzdobil až op-artovými ornamenty. Tate Britain mu už dala záruku, že bude moct malovat i po jejích stěnách.
Jediná žena ve čtyřce Lucy Skaer z Glasgowa sice často používá jako výchozí bod své tvorby novinové fotografie, nicméně proslavily ji spíše hravé instalace - jako třeba sousoší Black Alphabet vytvořené z lisovaného uhelného mouru.
| Čtěte také: Turnerovu cenu získal Mark Leckey. Za Homera Zaschlá kaše a rozbitý porcelán soutěží o Turner Prize Protiválečné stanoviště vyhrálo Turner Prize |
Porotkyně Turnerovy ceny Andrea Schlieker o umělkyni, která teprve nedávno vyměnila kresbu za 3D objekty, prohlásila: „Dokáže sochy proměnit v kresby a kresby v sochy."
Původem italský kreslíř a sochař Enrico David je porotou pokládán za nejuniverzálnějšího autora z nominovaných. Ačkoli vychází vždy z kresby, překračuje ji k malbě i objektům. Podivně zmučené ručně šité panenky tvoří protipól k stylizované malbě, v níž mohou být nalezeny i vlivy francouzského malíře Francise Picabii.
Guardian v jeho profilu napsal: „Je brilantní a kreativní stylista, který vstřebal vše od benátského karnevalu po Picassovo klasické období dvacátých let, pozdního Maleviche, Joe Ortona a Francise Bacona - a transformoval to vše v něco znepokojivě nového."
Porota soutěž, jež v letošním roce oslaví 25 let existence, se shoduje v tom, že jestli něco finalisty spojuje, je to domáckost a ruční práce.
„Nevzpomínám si na ročník, kde by tak silně figurovala kresba," poznamenává Andrea Schlieker a dodává, že to je ideální médium, které svou dostupností zapadá do časů recese. „Je to velký zájem o řemeslo, ruční výrobu a lidové umění - vracíme se zpět k tradičním materiálům," dodává.
V loňském ročníku zcela chyběla malba a převažoval videoart, což ztvrdilo i vítězství Marka Leckeyho s filmem nasáklým popkulturními odkazy, v němž se Homer Simpson potkával s kocourem Felixem. "Leckey oslavuje představivost jedince a naši schopnost osvojit si, zkrotit nebo oživit myšlenku, prostor nebo objekt," uvedla porota ve svém prosincovém zdůvodnění.
Turnerova cena, která se každoročně uděluje žijícímu britskému umělci do 50 let za výjimečný výstavní počin, vždy fungovala jako barometr současného dění a pravidelně rozdmýchávala debaty o identitě umění. Této poloze svědčila vítězství excentriků vítězové jako Damien Hirst nebo duo Gilbert a George.
Nyní se porotci snaží vychýlit kyvadlo trendů od technicistního videoartu k domáčtější tvorbě, jejíž obliba v umělecké sféře stále stoupá.
