Tomáš Císařovský na Národní oživuje brutalitu

Radek Wohlmuth
13. 4. 2011 7:00
Tajuplný název nese netajuplná výstava Kam až
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Tomáš Císařovský (1962) není české výtvarné scéně nováček, akademii výtvarných umění dokončil už rok před sametovou revolucí a spolu s dalšími individualitami se zařadil k okruhu autorů legendární pražské Galerie MXM.

Dnes patří ke stálicím své generace a jako takový se stal dalším z přirozených adeptů pro výstavu „v zasloužilém prostoru pro zasloužilé umělce", jak Galerii Václava Špály loni definoval její kurátor za PPF Pavel Lagner. Mimochodem poprvé tady Císařovský samostatně vystavoval v roce 1992. Jeho projekt se tehdy jmenoval Portréty a jak je z názvu zřejmé, okouzlení figurací mu nebylo cizí už před dvaceti lety.

Čtěte také:
Knížák nás vychová, Tomáš Císařovský znejistí

Teď pod tradiční kuratelou Martina Dostála přišel s výstavou Kam až. Nedořečená otázka provokuje už tím, že jádro je nevyslovené a člověk se ohledně něj může v obecné rovině jenom dohadovat. Přirozeně se nabízí hned několik základních okruhů možného směřování: osobní sféra Císařovského jako autora; otázka po malbě jako tradičnímu médiu a jeho historii, kterému je neméně tradičně věrný; vzhledem k některým námětům se pak nabízejí etické parametry dneška a nakonec přichází do úvahy i teritoriální hledisko, neboť součástí expozice je několik krajinných výjevů z Polynésie.

Foto: Aktuálně.cz

Jestli je tedy možné hned na počátku pokládat název za svým způsobem provokativní, s výstavou už to tak není. Císařovský se představuje tím, co je pro něj typické, a svůj standard nepřekročil formálně, technicky ani obsahově. Jeho osobitá kresebná malba nepřináší v podstatě nic nového. Nejzajímavější a nejpřitažlivější jsou tady akvarely, které ohromí především formátem - především při vědomí toho, jak je tato technika náročná na rychlost.

Nicméně i jimi už autor zaujal relativně nedávno v Galerii hl. města Prahy. Podobné byly konec konců i náměty, které se soustředily na akty, k nimž se Císařovský po mnoha letech vrátil.

Právě sošnost a nahota jeho postav, stejně jako zvěrné atributy - na jednu stranu dostatečně výrazné a emotivní, na druhou obecné (netopýr, potkan, pes) - vytvářejí dojem alegorie antického střihu a navozují atmosféru výjimečného nadčasového sdělení. Ovšem je otázka, jestli nějaké existuje, protože jak lze usuzovat z názvů, nejenže je autor vztahuje především k prozaickému dnešku, ale krom toho je občas naneštěstí i docela popisný.

Foto: Galerie Václava Špály

Císařovský možná mimoděk řeší celkem zásadní problém, jak dnes zobrazovat realitu. Napětí mezi tradicí a umělostí současnosti se mu daří udržet opět především prostřednictvím figurálních akvarelů. Působivá je jak extatická nestabilita postav, tak jejich koloristická „nádorovost" vzniklá vysycháním barevných louží na podkladovém papíře, která jim dává trochu frankensteinský nádech.

Nicméně jeho výstava je především výstavou velkoformátových olejů - a ty už tak přesvědčivé nejsou. Přestože se lehce angažovaný projekt en bloc nevymyká autorovu průměru, pro toho, kdo ve Špálovce očekával něco mimořádného, může být zklamáním.

Podobně jako zjištění, že ten tajuplný název je ve skutečnosti titulem obrazu s ilustrativně pojatým brutálním potlačením demonstrace. Snad, jak naznačuje kurátorský text, dokonce vztaženým k realitě 80. let  bývalého Československa, když už jsme tedy na Národní. A jestli je to pravda, tak to by bylo špatné.

Tomáš Císařovský: Kam až. Kurátor Martin Dostál. Galerie Václava Špály, Národní 30, Praha 1. Výstava se koná do 30. 4.  2011.

 

Právě se děje

Další zprávy