Thiéry: Píšu podobně jako Havel? Tak to ode mě opsal

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
5. 4. 2013 16:11
Rozhovor s francouzským hercem a dramatikem Sébastienem Thiérym o absurdním dramatu
Francouzský herec a dramatik Sébastien Thiéry
Francouzský herec a dramatik Sébastien Thiéry | Foto: Zuzana Hronová

Pardubice -  Francouzský herec a dramatik Sébastien Thiéry (43) dává při inscenování svých her francouzskými i zahraničními divadly absolutní volnost. Pak si ale rád jezdí kontrolovat, jak hra dopadla. Učinil tak v listopadu 2011, když jeho hru Cochons d’Inde uvádělo pod názvem Indická banka Divadlo Bez zábradlí a tradici udělal tak v dubnu 2013, když jeho absurdní komedii nastudovalo Východočeské divadlo Pardubice pod titulem Pokusní králíci.

Čtenáře možná zarazí dva velmi odlišné názvy. Jenže ten originální je slovní hříčka, která nelze převést do češtiny. Cochons d’Inde jsou totiž francouzsky morčata, ale doslova pak "indická prasata", či "prasata z Indie".

Absurdní komedie pojednává o nevšední návštěvě pařížské banky, kde je všechno jinak. Koupila ji totiž tajuplná indická společnost a rázem v ní platí jiné zákony. Zbohatlík Alain Kraft si jde vybrat peníze. Tato formalita se však změní v kafkovskou bezvýchodnou past. Novým indickým majitelům totiž vadí, že má příliš peněz a hodně utrácí a že má 64x více než jeho rodiče a že zatímco jeho otec je stolař, on realitní makléř. Přeskočil tudíž do zcela jiné kasty a to je pro indické majitele banky zcela nepřípustné.

Roztočí se kolotoč nedorozumění a podivných situací. Nikdo s Alainem nemluví narovinu. Je až k neuvěření, jaké nástrahy se na něj chystají. Hlavní hrdina nedobrovolně uvízne v bance, ale ani tato zkušenost ho nedokáže změnit.

Aktuálně.cz: Co vás inspirovalo při psaní hry Pokusní králíci?

Sébastien Thiéry: Zakládá se to na realitě. V Indii byla významná francouzská kolonie, bohatí Francouzi tu vlastnili podniky a Indové byli jejich podřízení. Pak ale podniky skoupil ArcelorMittal a role se obrátily. Indové rozhodovali a byli bohatí, Francouzi byli jejich podřízení.

A.cz: Vycházíte i z nějakého svého osobního negativního zážitku s bankou, s bankovní mašinérií, či s Indy?

S.T.: Ne, ne. (Smích.) Šlo mi spíše o studii hlavního hrdiny, maloměšťáka. Postavu maloměšťáka mám v několika svých hrách. Tady chci, aby se postupně začal cítit vinen, i když nic neudělal.

A.cz: Považujete se za kritika maloměšťáctví?

S.T.: Nehledejte v tom nějakou velkou filozofii, je to stále především absurdní drama. A moji rodiče jsou také maloměšťáci. (Směje se.)

A.cz: Text hry umožňuje různá pojetí. Máte nějaká pravidla ke hře, které se musejí dodržovat při jejím inscenování?

S.T.: Ne ne, dávám režisérům úplnou svobodu při ztvárnění. Často ve svých hrách hraji a jako autor i herec mám nějakou svou vizi a záměr. Jsem naopak rád, když někde jinde tomu dají svůj záměr a promítnou do toho svou vizi. Tu hru opravdu lze hrát rozdílnými styly. Třeba tady v Pardubicích byla spíše surrealistická, když jsme to hráli my, hráli jsme to realističtěji. Ale to je právě dobře, že ten text umožňuje tyto různé přístupy.

Ovšem vzhledem k tomu, že dávám tuto volnost, rád si to pak po různých zemích jezdím kontrolovat, co s mou hrou divadla udělají. Viděl jsem ji třeba v Berlíně, Varšavě nebo v Praze.

A.cz: Stalo se vám někdy, žejste přestal poznávat svou hru?

S.T.: Ne, ale jednou mou hru pojali velmi vulgárně, a to se mi vůbec nelíbilo. (Zarazí se, mávne rukou.) Ale zase jsem si vydělal. (Smích). 

Obecně se mi líbí více pojetí polostátních dotovaných divadel, které nemusí mít takový strach o výdělek jako soukromá divadla a nebojí se riskovat, experimentovat.

Sébastien Thiéry s překladatelkou, jež přišla na pomoc překladateli.
Sébastien Thiéry s překladatelkou, jež přišla na pomoc překladateli. | Foto: Zuzana Hronová

Herečka Lída Vlášková: On nám říkal, že se nemusíme držet textu, jen kvůli tomu, že tu dneska je. Ale to nám nemusel říkat, my jsme věděli, že nám stejně nebude rozumět, tak jsme byli v klidu.

A.cz: Za hru Cochons d’Inde jste získal prestižní Molièrovu cenu pro nejlepší francouzskou komedii roku 2009. Co se pro vás změnilo, co vám to přineslo?

S.T.: Přineslo mi to větší pozornost o mé hry, Cochons d’Inde budou nyní i zfilmované. Přineslo mi to i větší touhu, aby mé hry hrála slavná divadla. (Ironický smích.)

A.cz: Jakou další svou hru byste nám doporučil?

S.T.: Třeba hru "Qui est Monsieur Schmitt?" ("Kde je pan Schmitt?") Tu jsem napsal hned po Cochons d’Inde. Chcete, abych vám vyprávěl děj?

A.cz: Ano.

S.T.: Je to příběh muže, který se ocitne v bytě, považuje ho za svůj byt, ale zjistí, že to jeho byt není. Každý ho považuje za pana Schmitta, ale on není pan Schmitt.

(Sebastien Thiéry se vzápětí vášnivě rozpovídá o dalších peripetiích děje.)

Překladatel: Teď bych vám to strašně rád přeložil, ale sám nevím.

(Thiéry tedy raději jen něco stručně dodá.)

Překladatel, jenž si pozval na pomoc překladatelku: Na konci se zastřelí.

A.cz: Hraje se ta hra někde v Česku?

S.T.: Ne. Ale je tu v Česku někdo, kdo se pokouší o překlad, ale zapomněl jsem jeho jméno. V Česku je pořád tradice Kafky, takže absurdní divadlo tady vždy přitahovalo a přitahuje pozornost.

A.cz: Jaký máte vztah k Franzi Kafkovi, popřípadě Václavu Havlovi  jakožto autorům absurdního dramatu?

S.T.: Bohužel neznám dílo Václava Havla. Pro mě je to politik, ale neznám jeho uměleckou tvorbu. Ale politici jsou absurdní sami o sobě.

A.cz: Přitom mi přišlo, že v té hře je hned několik podobných prvků jako v Havlových absurdních dramatech.

S.T.:  Václav Havel to ode mě opsal!

 

Právě se děje

Další zprávy