Recenze - Bílý heterosexuál už není v kurzu. Současný superhrdinský komiks je buď plný pošuků, nebo temných, noirově rozpolcených hrdinů - a pradědeček Batman přitom stojí u kořenů obou těchto tendencí.
První batmanovské příběhy spadají do konce třicátých let, tedy doby ustavování žánru noir a prvních románů drsné školy; do kategorie děl, o nichž Raymond Chandler v eseji Prosté umění vraždy říká, že uzmula zločin z noblesních panských sídel a pohodila jej v uličkách temných velkoměst.
Za zrodem batmanovského hrdiny tak nestojí mimozemšťané, magie ani prapodivné radioaktivní substance, ale toliko přízemní mord: rodiče Bruce Wayna jsou zabiti zlodějíčkem během cesty z kina. A ať se v průběhu batmanovské historie objevili sebebarevnější padouši, seberoztomilejší side-kickové a sebešílenější technologické hračky, tento noirový základ přetrval.
Inťoš v nás
Čerpal z něj Frank Miller, když v 80. letech sérii úspěšně resuscitoval; a rovněž postmillerovský Batman je temný, depresivní a bezvýchodný. Staví na šílenství padouchů, superhrdiny i fikčního světa; ne nadarmo je Gotham zpodobňovaný jako očistec a jeho dominantou je blázinec Arkham.
Komiksy Jeffa Loeba a Tima Salea vykazují dvojí návaznost na batmanovskou tradici. Vizuálně připomínají původní styly a retro bezčasí evokující 40. léta, narativně pak rozvíjejí millerovský příběh, když zachycují počátky batmanovského mýtu (odehrávají se po Millerově komiksu Rok jedna).
I díky tomu je Loebův a Saleův Batman u nás tak úspěšný. Čtenář sleduje budování mytologie a zároveň je mu poskytnuta kontinuita na sebe navazujících příběhů. Navíc v luxusní úpravě vázaných booků, která úspěšně zastírá fakt, že jde vlastně o sebrané sešity; inťoš v nás tak má pocit, že nečte jenom komiks, ale plnohodnotnou KNIHU!
Ne vždycky to ale bylo s vydáváním netopýra takto zábavné. Přestože je jedním z pilířů superhrdinského komiksu a všechny celovečerní adaptace batmanovských příběhů prošly kinodistribucí, netěšil se tu oblibě, která by se očekávala.
V 90. letech u nás panoval Lobo, Garfield a Sin City. Když už Batman nárazově vyšel, byl prodáván skrze scenáristu (Alan Moore), výtvarníka (Dave McKean), případně jako cross-over s jinou populárnější postavou (soudce Dread).
Víc nebyl tehdejší uživatel schopen pobrat; byl vybaven určitými znalostmi, nikoliv však zkušenostmi. Když vyšel Návrat temného rytíře, všichni věděli, že Batman je pošuk a že je to temné. Naprosto chyběl prožitek kontextu, ergo šok ze zavržení několika desetiletí barevných dobrodružných příběhů s Robinem a Batdogem (viz televizní seriál z šedesátých let).
Osamocenost hrdinů i nepřátel
Temné vítězství je třetím příběhem autorské dvojice Loeb-Sale a přímo navazuje na předchozí Dlouhý Halloween. Sváteční vrah byl dopaden, ale v arkhamské cele skončil i státní návladní Harvey Dent. Batman a poslední nezkorumpovaný policista Gordon tak neztratili pouze přítele, ale především spolubojovníka proti zločinu.
Po útěku Denta (z něhož je nyní padouch Two Face) z arkhamského ústavu se do hry dostává klasický noirový motiv konfliktu přátel, kteří se náhle ocitají na opačných stranách barikády. Temnota a tragika není podmíněna nočními bitkami s podřadnými gangstery, ale pochází především právě z komplikovaného vztahu Batman - Gordon - Harvey Dent.
Temné vítězství tedy nestojí pouze na další sérii vražd, kterým musí tito muži čelit, ale rezonuje v něm osamocenost hrdinů i jejich nepřátel. Pro Batmana je to další drsná škola. Bojuje proti gangsterům a šílencům, kteří se nesnaží ovládnout svět, ale jsou poháněni temnými pudy, touhou po moci či pomstě; což jsou motivy, které lze vztáhnout na prostředí ulice i na vyšší společnost.
Batman/Bruce se pohybuje v obou světech a Temné vítězství tuto rozpolcenost skvěle postihuje. Bojuje-li proti zločinu, stává se opravdovým temným rytířem; plave-li v bazénu rodinného sídla, je dokonalým playboyem. Bezděky je tak naplněna další chandlerovská poučka: noirový hrdina musí být „ten nejlepší muž ve svém světě a musí být dost dobrý pro všechny ostatní světy".
Vizuální dotaženost
Důkazem toho, že dobře zpracovaný batmanovský příběh může být čítankou principů drsné školy, je také vztah Batmana/Bruce a Catwoman/Seliny. Noirový příběh akceptuje milostnou linii pouze tehdy, vnáší-li do vyprávění nebezpečí nebo napětí pramenící z toho, že vztah nemůže dojít naplnění.
Neuchopitelný svět Gothamu a dvojakost jeho obyvatel se promítá i do rozvržení stránky. Obraz bývá „rozříznut" ostrými předěly a přepážkami; díky tomuto členění je kompozice symetrická, zároveň navozuje dojem neustálého konfliktu. Složité rámování střídají monumentální celostránkové ilustrace - akční pasáže vynikají čistotou linií, v případě scén emocionálního zjitření či flashbacků je stránka fragmentarizována provazci deště.
Na jedné straně se tu pracuje s tradičními postupy, odkazy a vlivy - expresionistická perspektiva a deformace prostoru, komiksově předimenzovaná akce i zdůrazňování noirových fetišů; zároveň mohou hrátky s detailem, konturou či vtipným letteringem vyústit do ryzí abstrakce.
Pro komiks je příznačná absolutní vizuální dotaženost. Sale kombinuje nanejvýš tři základní barevné odstíny, kresba působí uhlazeně a záměrně se opájí sama sebou; je poctou žánru, batmanovskému mýtu i komentářem média samotného.
Superhrdinský komiks cyklicky převypravuje svou mytologii. V této kategorii patří Temné vítězství k těm nejlepším. Tvůrcům se daří sérii aktualizovat způsobem, který nejde proti tradici, zároveň je Batman v jejich podání stále něčím novým a vzrušujícím.
Jeph Loeb, Tim Sale: Batman: Temné vítězství. 192 stran. Vydalo nakladatelství BB art, Praha 2011. Doporučená cena 499 Kč.
