Londýn - V galeriích bylo vystaveno už lecos, jenom běhat se tam pořád nesmí. Nejen proto, že to ruší kustody. Držitel Turnerovy ceny z roku 2001 Martin Creed proto natruc v Tate Britain vystavuje sprint.
Jeho instalaci tvoří 50 běžců, kteří budou následující čtyři měsíce co třicet sekund pádit skrze expozici neoklasických soch. Sprinteři, kteří dostanou za svůj trénink zaplaceno hodinovou mzdu 10 liber, se oblečou do sportovního, poběží výstavním sálem a budou se vyhýbat návštěvníkům.
"Je to něco, na co se člověk může dívat stejně jako na obraz," prohlašuje Creed. Jeden běh 86 metrů dlouhou galerií potrvá běžcům od 12 do 15 sekund a je následován obdobně dlouhou pauzou.
"Pravidelnost je velice důležitá. Ta dělá celou věc srozumitelnou. Existuje jako rytmický vzorec: můžete si být jistí, že každých 30 sekund někdo vyrazí, takže si to budete moci užít," dodává Creed.
Dílo č. 850 prý inspiroval autorův zážitek z pětiminutové prohlídky katakomb kapucínských mnichů v Palermu. Do krypty dorazil pět minut před zavřením. Akce má ale ve výsledku opačný princip. Nemá simulovat povrchní návštěvníky ani jejich uplývající čas, unikat bude objekt pozorování.
"Řekl jsem si, proč bychom se na obrazy měli dívat dlouho? Proč je nevidět jen vteřinu. Když se procházíte muzei, často vám dojde, že prohlídka je vlastně také dost pracný úkol." Zároveň prý dílo oslavuje lidskou vitalitu a pravidelný řád přírody stejně jako třeba příliv a odliv.
"Mám rád běhání. Rád sleduji, jak lidé běží, a sám rád běhám. Běh je opak klidu. Když uvažujete o smrti jako o naprostém klidu a strnulosti, pak pohyb je znak života. Tudíž nejrychlejší možný pohyb je největší známka života. Rychlý běh je přesný opak smrti, je to příklad života," vysvětluje Creed.
Instalaci sponzoruje aukční síň Sotheby's a ředitel Tate Britain Stephen Deuchar si ji pochvaluje: "Creed vytvořil pro naši Duveen galerii podmanivý a lyrický projekt. Stačilo běh přesadit do jiného kontextu a výsledkem jsou otázky týkající se našeho každodenního pohybu i návštěv uměleckých děl."
Kritici ovšem už dopředu projekt pokládají pouze za efektní podívanou, která pouze předstírá nějaký obsah. "Nikdo nic nepředstírá, ten běh je opravdový," brání se Creed.
S kritikou má ostatně ve Wakefieldu narozený umělec, který svá díla čísluje a ponechává je jinak bez názvu, dost zkušeností. Turnerovu cenu získal za instalaci č. 227 - Vypínající se a zapínající světla, kdy pravidelně rozsvěcel a zhasínal osvětlení v prázdné galerii, aby vytvořil různé prostorové i náladové efekty.
Dílo vyvolalo v médiích jednu z největších diskusí o moderním umění a jistá umělkyně Jacqueline Crofton naházela na prázdné stěny vajíčka - když zrovna bylo rozsvíceno.
Creed sháněl účastníky své nové akce přes inzeráty v běžeckých časopisech i mezi členy sportovních klubů a stále hledá další. Ovšem nikoli mezi návštěvníky výstavy, ani těmi hyperaktivními; ti se nebudou moci zapojit. "Není to totiž bezpečné," varuje.
