Praha - Woodoo7 je dílem pohodový workshop ve stylu rozmarného léta, dílem nenásilná streetová "evangelizace" společnosti. Obojí má svou cenu.
Tím spíš že se odehrává už podruhé, legálně a na veřejném místě pod poděbradským zámkem; tedy v relativně malém městě, nota bene lázeňském.
Hlavní roli tady mají writeři-sprejeři, kteří pro svoje aktivity obecně moc pochopení nenacházejí. O tom, že aspoň někteří z nich opravdu něco umějí, se ale tentokrát mohl i mimoděk přesvědčit každý, kdo v Poděbradech třeba o víkendu vyrazil na brusle nebo na procházku po nábřeží.
Název téhle open-air akce sedí. Voodoo je stejně jako graffiti trochu kult, trochu komunitní náboženství, trochu magie. Woodoo7 navíc odkazuje na zařazení v čase a hlavní materiál, ze kterého jednotlivé práce povstaly. Cany-spreje, měly v Poděbradech na pár dní skoro volno; ke slovu se dostalo dřevo, respektive dřevotříska a další odvozeniny.
Účastníci workshopu, jejich přítelkyně, manželky, děti a psi během týdne nárazově přijížděli a zase balili kufry, aktivně se "na place" vystřídalo něco přes deset lidí. Místní komunitka se propojila s domácí první ligou. Kromě Genoa, který workshop organizuje, dorazili třeba Point, Epos, Hoek, Phoe, Shot, Gatoe nebo Mind. Ti všichni se pustili do 3D graffiti, tedy tagů-objektů. Kreativitě se meze nekladly.
ČTĚTE TAKÉ: Sprejeři si v Praze postavili pomník. Ilegálně
Přestože se ani tentokrát jejich výtvory nedostaly přímo do města, v zásadě to nevadilo. Podzámčí nabízelo dost zajímavých zákoutí a průhledů, od masivní opěrné zdi zámku z lomového kamene, přes prostorný travnatý pás ukončený řadou vzrostlých stromů, po vodní hladinu přístaviště. Celým areálem navíc vede oblíbené korzo, takže o diváky nebyla nouze.
Alfou a omegou, leskem i bídou graffiti je TAG - "pár osobních písmen", jejichž stín writer sotva kdy překročí. Graffiti je pro jednu část komunity dogma, kde obsah nemá místo, pro druhou naopak nemusí ekvilibristika formy nutně znamenat prázdnou schránku a dá se s ní naopak docela dobře významově čarovat.
Dokonale to předvedl Mind, který svým piecem Echo všem ostatním dokonale vypálil rybník. A to doslova. Využil hladiny řeky jako zrcadla pro "vizuální echo" a vytvořil dokonalý nomen omen, který se večer po setmění přízračně vznášel v prostoru.
Taky Genoe využil půlicícho efektu. Svůj objekt, nápis Geno, zapasoval pro změnu do trávy. Jeho forma simulovala tubusy větracích šachet metra vyvedených nad povrch, které pro sprejery představují jeden z tradičních objektů zájmu. Potagováním vzniklo parádní zacyklení.
K názvu akce pro změnu celkem vtipně odkazoval Pointův totem, hodně zajímavou věc dal dohromady Shot. Jeho Cube nejenže volně definoval hranoly letitých trámů, ze kterých byl vytvořen, ale měl v sobě zakódovanou i nostalgii zbořenišť starých budov.
Tahač Epos, houbař Phoe a mlčoch Hoek se předvedli celkem klasicky. V podstatě jakoby zprostorovali to, co jindy malují.
Woodoo7 předvedlo práce různé úrovně, tentokrát se rezignovalo na barvu, takže efekt někdy nebyl takový; navíc pár dní pršelo a dalších pár dní svítilo slunce našim borcům do očí. Přesto se bylo ve finále na co dívat. Poděbrady jsou městem zaslíbeným srdcařům a platilo to i v tomhle případě.
