Umělkyně Drdová předběhla pandemii. Její roušky byly přibaleny k americkému časopisu

Romana Drdová byla před třemi lety finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Rouška od Romany Drdové.
Rouška od Romany Drdové.
Rouška od Romany Drdové.
Rouška od Romany Drdové.
Foto: ČTK
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
16. 4. 2020 19:32
Až epidemie nového typu koronaviru opadne, možná zůstane zvyk, který by se líbil umělkyni Romaně Drdové. Do kapes nebo kabelek si lidé vedle kapesníků a klíčů budou schovávat roušku. Drdová je však šila a nasazovala dřív, než přišla virová nákaza. V jejím uměleckém pojetí se také význam roušky posouvá, i když proti virům je účinná stejně jako jiné doma šité látkové ochrany.

"Je to spíš maska," říká třiatřicetiletá umělkyně, která s oblibou vytváří nositelné umění. "Něco, co můžete mít na oblečení nebo na kůži. Masky jsou nejradikálnější právě tím, že jsou přímo na obličeji."

V roce 2017, kdy se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého a zároveň absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění, jako diplomovou práci představila elegantní roušky inspirované cestami po Asii. Romana Drdová však na tenkou látku tiskla fotografie tváří.

"Po návštěvě Číny mi ten nápad zůstal v hlavě," říká autorka, kterou lákala možnost, že by si člověk mohl nasadit jinou tvář, třeba i jiné rasy. "Je to kritika xenofobie a různých předsudků společnosti. Líbí se mi, že je možné beze slov, jen vizuálně šířit takovou informaci."

Romana Drdová vymyslela způsob, aby byl efekt co nejpůsobivější: fotografie tiskne na pružnou, přiléhavou látku podobnou plavkovině.

Na hydraulickém lisu pomocí kovové šablony vyřezává jednoduché tvary, které pak na stroji sešije k sobě. Masku lze vyvařovat, pro delší trvanlivost se dovnitř vkládá jednorázový kus antistatické látky, který je součástí balení.

Masky od Drdové bylo možné už v roce 2018 sehnat v New Yorku, kde byla autorka na uměleckém pobytu. Její práce padla do oka americké sběratelce Devon Dikeou, která ve svém časopisu Zingmagazine otiskla rozhovor s "umělkyní z Prahy" a jako dárek do každého čísla vložila jednu masku.

"Bylo jich asi dva tisíce. Z důvodu omezené časové produkce jsme je ale nechali vyrobit v Číně a vložili do časopisu, podobně jako se do módních magazínů vkládá vzorek nějaké kosmetiky," říká umělkyně, která tak roušku nosila už před dvěma lety.

Rouška od Romany Drdové.
Rouška od Romany Drdové. | Foto: Julie Hrnčířová

Nejčastěji ji nasazovala v zimě, kdy byla nastydlá a nechtěla kolem sebe prskat například při cestě metrem. Je to ohleduplnost, kterou okoukala v Asii, a zároveň angažované gesto. "Netušila jsem, že to bude ze dne na den tak aktuální," říká autorka, která poslední várku asi 200 roušek rozdala nebo za dobrovolný příspěvek prodala zájemcům přes sociální síť Instagram.

Zájem ji těší, i když zatím jde spíš o okruh přátel a známých z umělecké scény. "Chytli se toho lidé, kteří jsou sami vizuálně kreativní, nevadí jim nosit tváře jiných a trochu tím provokovat své okolí. Je to projev vlastního názoru. V naší společnosti se stále setkávám s odsuzováním, aniž by o mně druhý člověk věděl něco víc," shrnuje Drdová. "Potěšilo by mě, kdyby se mezi lidmi víc rozšířil zájem o své okolí, kdyby se lidé svobodně projevovali svým oblečením nebo vzhledem. To je hlavní náplní těch masek."

Na jejich výrobu má nyní více času. Začátkem dubna měla začít pracovat v knihkupectví pražské Národní galerie, nástup se ale kvůli vládou nařízenému uzavření galerií odsunul. "Poslala jsem žádost na úřad práce, protože nevím, co se bude dále dít. Už jsem měla dost pobíhání mezi projekty a nejistoty, jestli poplatím účty. Teď bych chtěla něco stabilnějšího," říká Drdová.

Rouška od Romany Drdové.
Rouška od Romany Drdové. | Foto: archiv Romany Drdové

Podobně to podle ní cítí mnoho jiných umělců, kteří se vedle vlastní tvorby musí živit něčím jiným. Často učí nebo vypomáhají v institucích, jako je právě Národní galerie.

"Většinou je to pro umělce choulostivé téma, jakou druhou práci zastáváte, protože často pracují jako grafici, fotografové nebo jako pomocné síly pro instalace v muzeích a galeriích. Je to absurdní, že večer vystavujete v instituci, kde přes den pracujete jako prodejní asistentka v knihkupectví. Ale jsem ráda v prostředí s lidmi, kteří mojí práci rozumí, a zároveň mi to dává řád a jistotu. Už před epidemií to byla obtížná situace, teď bude asi ještě horší," obává se umělkyně.

Přes existenční nejistotu vnímá současnou situaci pozitivně. "Je tu potenciál k proměně. Předtím to už bylo úplně na hraně, ničeho jsme si nevážili. Teď můžeme objevit, v čem jsme opravdu dobří a co nás v životě skutečně těší, protože jsme se konečně zastavili. Všímám si, že lidé jsou ohleduplnější, solidárnější. Snad nám dojde, že hnát se za ziskem není hlavní náplní života," uzavírá Romana Drdová.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Při sebevražedném útoku v Somálsku zemřelo nejméně sedm lidí

Nejméně sedm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentské rezidence v somálské metropoli Mogadišo, informovala agentura Reuters s odvoláním na místního představitele. Osm lidí je po výbuchu zraněných., dalších osm je zraněnýc

Bomba nastražená v autě explodovala ve chvíli, kdy byl vůz na křižovatce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Kdo za útokem stojí, zatím není zřejmé. Podobné útoky nicméně často provádí islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Šabáb chce v africké zemi svrhnout vládu a prosadit svůj přísný výklad islámského práva.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Kanadská katolická církev se omluvila za utrpení, které musely snášet domorodé děti v internátních školách

Kanadská katolická církev se veřejně omluvila za utrpení, které musely snášet statisíce domorodých dětí v internátních školách, kde se usilovalo o jejich násilnou asimilaci. Biskupové v prohlášení napsali, že cítí hlubokou lítost a upřímně se omlouvají za to, že se církev podílela na systému, jehož cílem bylo vymazání domorodé kultury a spirituality, a za to, že její představitelé týrali a zneužívali své svěřence.

Internátními školami, které financoval stát a které provozovaly povětšinou katolické misionářské kongregace s cílem asimilovat děti původních obyvatel, prošlo v Kanadě v 19. a 20. století na 150 000 nezletilých. Vyšetřovací zpráva kanadských úřadů z roku 2015 označila systém, který vynucoval odloučení dětí od rodičů, za "kulturní genocidu". Děti navíc byly často vystaveny týrání, sexuálnímu zneužívání a hladovění, odhadem 6000 jich zemřelo.

Letos se o zločinech spáchaných v těchto školách a otřesných podmínkách, které tam panovaly, opět začalo mluvit kvůli nálezům hromadných pohřebišť na pozemcích internátů. Na místě bývalé internátní školy v Marievalu v provincii Saskatchewan objevili vyšetřovatelé na 750 neoznačených hrobů. U někdejší církevní školy ve městě Kamloops v Britské Kolumbii se našly ostatky 215 dětí, těm nejmladším byly zhruba tři roky.

"Řada katolických komunit a diecézí se podílela na systému, který vedl k potlačování domorodých jazyků, kultury a spirituality a nedokázal respektovat bohatou historii, tradice a moudrost původních obyvatel. Uznáváme, že někteří členové katolického společenství spáchali těžké přečiny," uvedli biskupové.

Zdroj: ČTK
Další zprávy