Londýn - Britská galerie Tate zakoupila do svých sbírek performanci slovenského výtvarníka Romana Ondáka Measuring The Universe 2007 (Měření vesmíru). Spolu s díly dalších sedmi výtvarníků ji vystavuje přes léto v odbočce v St. Ives na jihozápadě Anglie.
Measuring The Universe 2007 vychází z tradice měřit výšku dětí čárkami na zárubni dveří. Ondák ve své instalaci vyzývá návštěvníky, aby se změřili a na bílé stěny nakreslili čárky se jménem a datem. Kolem stěn tak postupně vznikne tmavý pruh z jednotlivých záznamů, které podle organizátorů "vytvářejí konstelaci jednotlivých životů a poetický portrét místa, období a lidí, kteří v něm na chvíli pobývají".
Ondák stejný princip použil před dvěma lety při výstavě v newyorském Muzeu moderního umění. Během letní expozice v Tate St. Ives vedle něj vystavuje i britský držitel Turnerovy ceny Martin Creed nebo albánský video umělec Anri Sala.
Galerie Tate Modern v Londýně v roce 2005 zakoupila Ondákovu performanci nazvanou Good Feelings in Good Times (Dobré pocity v dobrých časech). Ondák měl před pěti lety v Tate Modern rovněž samostatnou výstavu.
Do 20. května má umělec na ostrovech ještě další výstavu. Návštěvníkům galerie v Oxfordu umožňuje zažít pocit, který měli horníci uvěznění v chilském dole v San José. Ve zešeřelém sálu představuje repliku záchranné kabinky Fenix 2, s jejíž pomocí loni vyzdvihli po 69 dnech 33 mužů.
Ve druhém, ještě temnějším sálu pak běží film zachycující happening nazvaný Útěk. Ondák pozval v polovině března právě do této části galerie několik stovek lidí, aniž věděli, co je čeká. Poté zhasnul, aby v nich navodil stejné pocity, jako měli chilští horníci. Promítaný záznam zachycuje jejich reakce.
Pětačtyřicetiletý žilinský rodák Ondák začínal jako tvůrce instalací, ale v posledních letech se čím dál víc zabývá performancemi, interaktivním uměním a vytvářením "zvláštních situací".
Mezi jeho nejznámější práce patří předloňská práce Loop na benátském bienále, jehož mottem bylo Making Worlds, tedy Vytváření světů. V československém pavilonu autor vytvořil výsek reality z lesoparku mezi pavilony a „přesunul" ho ve věrné replice dovnitř. Naaranžoval tu zeminu, zasadil keře a stromy; oba světy pak propojil chodník, který plynule přecházel z exteriéru do interiéru.
