Brno - Grafici pracují na počítačích, ale milují papír. Organizátoři úctyhodného 28. ročníku Mezinárodního bienále grafického designu Brno 2018 byli trochu zklamaní, když je tvůrci z celého světa i letos zasypali plakáty, knihami, magazíny a jinými tiskovinami.
Přitom se pořadatelé snažili vypsat soutěž co možná nejotevřeněji, aby se designéři mohli přihlásit i s digitálními médii. Těch se ale v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu, kde bienále včera začalo, sešlo velmi málo.
"Je vidět, že si designéři cení knížek víc," krčí rameny Adam Štěch z kurátorské skupiny OKOLO. Do soutěže své práce poslalo 725 autorů, porota nakonec vybrala tři stovky od 169 tvůrců, jež reprezentují to nejlepší ze svého oboru za uplynulé dva roky.
Kartonové panely s desítkami graficky vynalézavých plakátů vypadají jako malířské stojany. Jsou rozesety po celém parteru muzea. Obklopují dlouhé stoly rovněž z kartonu, pokryté katalogy nebo časopisy, jež zvou k listování.
Ke čtení jen výjimečně - jsou tištěny v mnoha jazycích. I tak se návštěvník snadno nechá zlákat k prohlížení a dotýkání krásných, vystavených předmětů.
Dotyky jsou dovoleny i u některých ze sedmi doprovodných výstav. Pořadatelé museli vyklidit všechny expozice muzea, aby se bienále - poprvé ve své více než padesátileté historii - vešlo pod jednu střechu. Dosud se přehlídka rozprostírala ve vícero objektech Moravské galerie.
"Ahoj, rád tě vidím, jak je?" vříská z jednoho koutu ve druhém patře muzea píseň kapely Katapult. Video-nahrávka z jejich koncertu je součástí výstavy věnované grafickému designérovi Aleši Najbrtovi.
Expozice je stylová: návštěvník se prochází po molu, plakáty a titulní strany časopisů se na něj "dívají", jako by byl hvězdou módní přehlídky. Podle kurátora Michala Nanoru lze výstavu číst jako příběh porevoluční transformace. Najbrt je prý designérem doby a prominentním tvůrcem hlavního vizuálního proudu, o čemž svědčí "počet, trvanlivost a masový zásah jeho realizací", jak říká Nanoru.
"Najbrt je pop, ať už to v téhle republice v posledních třech dekádách znamenalo cokoliv," prohlašuje kurátor na adresu někdejšího art-directora časopisu Reflex, tvůrce grafické identity Českých drah, autora loga několika měst včetně Prahy a především návrháře vizuálu mnoha kulturních pořadů.
Výstava připomíná Najbrtovu spolupráci s karlovarským filmovým festivalem, Pražským jarem a Českou filharmonií či jeho roli performera s divadlem Sklep, skupinou Tros Sketos nebo duem Thomas & Ruhller.
Okultně temná a záhadná je druhá doprovodná výstava bienále věnovaná typografovi Františku Štormovi. V černě vymalovaném sále, jemuž dominuje hypnotická animace promítaná na zdi, jsou vidět originální písmové fonty a především štočky desítek linorytů, které Štorm - sám rovněž hudebník - uplatňuje nejčastěji na obaly desek.
"Málokdo je opravdu schopen pochopit a docenit rozkročenost tvorby Františka Štorma, protože se jedná o nelehké kombinace, které od konzumenta vyžadují široce otevřené srdce i mysl," píše v průvodním slovu kurátor Vladimír 518.
O tom, jak grafický design proniká do nových technologií, pojednává přehlídka Čas a pohyb, která představuje takzvaný motion design. Připravilo ji studio Oficina, pořadatel nadžánrového festivalu Muovo.
Nejatraktivnější je zde projekce, která přináší ukázky z filmů. Představuje tvůrčí využití titulků nebo příklady, kdy grafické prvky zasahují přímo do dějů - jako ve filmu Matrix, v němž déšť jedniček a nul zobrazuje přechody z jedné dimenze do druhé, nebo novější britská filmová série Sherlock, kde tvůrci graficky znázorňují myšlenkové pochody postav.
"Motion design je velmi aktuální disciplína, patří sem i celá televizní grafika, je součástí televizních reklam," říká kurátor Adam Štěch, podle něhož je motion design na bienále představen poprvé.
Jinou specialitou akce jsou ukázky prolínání grafického designu s produktovým. "Jsou grafičtí designéři, kteří alespoň jednou za život navrhli stůl nebo židli, a naopak. To přesahování oborů nás zajímá," uvádí Štěch další z doprovodných výstav nazvanou Mezi plochou a prostorem. Představuje asi 70 artefaktů - kusů nábytku, knihy, vázy, koberce, kachličky - často od věhlasných návrhářů a pokaždé s nějakým zajímavým příběhem.
Například chicagské studio IA Collaborative tu vystavuje své grafické potisky, které jsou reprintem od nečekaného tvůrce: je jím americký průmyslový designér Henry Dreyfuss, legenda 30. let minulého století. "Byl naprosto posedlý lidskými proporcemi. Vytvořil celou sérii diagramů a grafů, v nichž zkoumá, jak lidské tělo reaguje na různé produkty, které navrhoval - ať už to byl traktor pro značku John Deere, nebo kancelářská židle," říká kurátor a míří k dalšímu produktu od slavného autora.
"Módní návrhář Paul Smith má ve svých pracích výrazné grafické zpracování, používá vzor nebo písmo, je také mistrem barevných proužků," líčí kurátor a ukazuje na pestře barevnou stolní lampičku. "Je to redesign první kloubové lampičky na světě ze 30. let. Paul Smith ji udělal loni."
V expozici nechybějí ani čeští návrháři. Od grafika Petra Babáka tu jsou vystaveny porcelánové vázy, jež navrhl pro ceny Czech Grand Design, firmu Papelote zase představují zápisníky i diáře na pomezí funkčních předmětů a uměleckého artefaktu.
Soubor doprovodných výstav doplňuje ještě přehlídka zaměřená na práce grafiků z portugalského Porta, sólové prezentace vybraných osobností Out of the Box a ještě přehled nové generace tištěných časopisů. Výběr z nejzajímavějších nezávislých magazínů připravil Londýňan Steven Watson, autor on-line předplatitelského systému Stack, jehož abonenti každý měsíc dostávají jiný časopis dle Watsonova výběru.
Brněnské bienále oslavuje grafický design nejen výstavami, ale také mezinárodním sympoziem a doprovodným programem, který zájemce zve i do ulic města. Připraveny jsou vycházky za povedenými i naopak odstrašujícími příklady dobrého designu místních podniků.
