I v Česku už se dočkal vydání několika komiksových knih, jmenujme skvělého Hitmana nebo neúprosného Punishera (podle toho jsme mohli vidět i nepříliš úspěšný film s Johnem Travoltou). Nejvíce se ale proslavil sérií Preacher, tedy Kazatel.
Ennisův svět je vždycky svérázný a o Preacherovi to platí ještě více než o jeho ostatních knihách. První díl (Jako pára nad hrncem, česky 2004) byl v podstatě jakýmsi preludiem, které vysvětlilo, že na nebesích probíhá bitva, že jakási entita jménem Genesis sestoupila na zem a vstoupila do těla kazatele Jesseho Custera, který tak získá všeovládající božský hlas.
Na cestě za hledáním Boha jej doprovází nejneschopnější nájemná vražedkyně a irský upír s příšerným akcentem. Příběh začíná v Texasu, který je představen tak, že si každý po dočtení komiksu rozmyslí jet tam na dovolenou.
Nadsázka, nadsázka a zase nadsázka. To byl díl první, ve druhém - který nyní vyšel česky - to platí taky. Pokud byste chtěli hledat paralely v jiných oborech kultury, automaticky se nabízí Pulp Fiction. Styl humoru je podobný, ale Ennis může díky všeumožňujícímu médiu (tedy komiksu) zajít ještě mnohem dál, než by se kdo odvážil na plátně.
Tentokrát tu sice nevystupuje mladík, jehož obličej vypadá po průstřelu kulkou jako hýždě, ale seznámíme se postavou, která osouloží všechno včetně ryb a slepic, jednookým, v incestních poměrech žijícím chlapcem a stoletou babičkou fanaticky uctívající Boha s kvérem v ruce. Ten nakonec možná zaskočí na panáka bourbonu. Inu, Texas jako malovaný.
I druhá kniha trochu pokračuje v tendencích vytyčených prologem; děj se neposune prakticky nikam. Jesseho zajme vlastní babička a my se v retrospektivním vypravování dozvíme, jak to bylo tenkrát, když kazatel nebyl kazatelem. A nebylo to pěkné dětství.
Na rozdíl od prvního dílu je však kniha kompaktnější; není tolik vidět, že se jedná o jednotlivé komiksové sešity. Příběh je sice ujetý, ale vzhledem k tomu, že vypráví o uzavřené kapitole života, přece jen tu neruší množství narážek na věci, které teprve přijdou a jež čtenář zatím nemůže rozluštit.
Teď už se dá lépe tušit, proč je Preacher v komiksovém světě podobnou legendou jako zmíněný krvák Pulp Fiction.
Je to tím, že všechny příběhy, některé úsměvné, jiné sakra temné, které v Preacherovi najdeme, spolu tvoří něco víc než jen další komiks. Je to celková nálada, celkový pocit z atmosféry, která se převaluje na jazyku jako hodně starý žvýkací tabák. Močka z něj dost páchne, ale i Preacher je návykový, takže se na to dá brzy zapomenout.
Rozhodně je ale třeba stále opakovat, že Preacher není čtení pro každého. Ke čtivosti by sice mohla přispět nezaměnitelná, lehce karikující kresba Steva Dillona, ale vzhledem k tomu, co podle Ennisova scénáře naleznete na stránkách, to útlocitní jedinci nebudou mít lehké.
Ale kdo překousne dítě zaživa pohřbené v rakvi na dně bažiny, jemuž vzduch dodávají hadičkou, nebo v tom dokonce nalezne jisté zalíbení, získá přímo esenciální pulpový příběh, ve kterém hlavní roli sice hraje láska i násilí, ale díky vypravěčskému umění Gartha Ennise nesklouzne ani na moment ke kýči. Pokud k Preacherovi najdete klíč, není jiná možnost, než že se doslova a do písmene ďábelsky bavit!
Garth Ennis, Steve Dillon: Preacher (Až do konce světa). Překlad Štěpán Kopřiva. BB/art, Praha 2006, 299 Kč.