Nabídka kamenného domu tak symbolicky i paradoxně završuje rok ve znamení internetu; rok popisovaný slovy demokratizace nebo amaterizace, kdy svůj život na síti může vystavovat a také vystavuje skoro každý, kdo vládne myší.
Souvislost je zřejmá, i když u nakladatelství Editions Play Bac se za to platí. A přestože první zkušenosti ukazují, že životopis za nejméně 1950 eur - částku odpovídají průměrnému francouzskému měsíčnímu platu - si dávají redaktory nakladatelství zpracovat hlavně staří lidé.
Chtějí nechat nějakou památku o svém životě pro své děti, vnuky, pravnuky či jiné příbuzné nebo přátele. Některé páry si to dopřejí ke zlaté svatbě. Nebo se potomstvo složí, aby mu jeho otcové a matky, dědové i babičky po sobě takový záznam zanechali.
Zainteresovaní pošlou redaktorům základní data, pak se podrobí minimálně čtyřem hodinám rozhovorů, ve kterých odpovídají na jejich už konkrétně zaměřené otázky, a dodají fotografie. Sepsání životopisu a jeho vytištění pak trvá tři měsíce.
Verze za 1950 eur o 150 stránkách v padesáti výtiscích je základní; mohovitější mohou zvolit důkladnější o 220 stránkách, která předpokládá čtyři několikahodinové rozhovory a stojí 3700 eur.
"Mívám dojem, že jsem zároveň novinářka a psycholožka," říká jedna z redaktorek nakladatelství. K tomu, aby se lidé začali svěřovat, je podle ní třeba "prolomit ledy" pak prý ale lidé o svém životě vyprávějí rádi.
"Mluvíme s poslední generací, která ještě zažila válku, má často bolestné vzpomínky, které jsou hluboko zasuté a chtějí vyplavat nahoru. Bývá hodně pláče a je to velice intimní," dodává redaktorka. "Vyslechla jsem už také, že až díky téhle zpovědi zpovídaný otočil jednu stránku svého života."
Za pravdu jí dávají i portrétovaní. "Napřed jsem se cítil nesvůj," říká osmasedmdesátiletý John. "Ale pak se proud vzpomínek uvolnil a já jsem byl hrdý, že jsem mohl pro své vnuky vyprávět o historii jejich rodiny - o lidech, kteří už jsou dávno po smrti a na které si už vzpomínám jako poslední."