Útlá, bohatě ilustrovaná knížečka nabízí českým čtenářům něco z "lidové tvorby" černého kontinentu. Zřetelně je tu rozpoznatelná ústní tradice předávání pohádek, jejich převedení do textu i v češtině zachovává rys vyprávěnosti.
Had ležel.
Had ležel a přemýšlel.
Had ležel a přemýšlel, až dostal nápad.
Zlomové okamžiky děje jsou vždy rytmicky zdůrazněny opakováním, a vyvolávají tak pocit jakési nestrojenosti, opravdovosti. Také motivy jsou poněkud odlišné od pohádek, na které jsme zvyklí. Většina z nich má formu bajky, ale všechny jsou bez výjimky stručné a úderné.
Stejně jako "naše pohádky" však přinášejí na konci poučení týkající se zásadních životních pravd - jen pohled přírodních národů je poněkud odlišný. Podobně je to s kulisami, ve kterých je ono ponaučení předáváno.
Děti, děti, děti,
Děti mých dětí,
Tančete, ale dřív přineste vodu.
Tančete, ale dřív uvařte jídlo.
Tančete, až bude čas tančit, a divoký vítr vás
neodnese
Bohužel v knize není uveden překladatel. Je tu k nalezení jen jméno O. D. West, který je uvedený jako ilustrátor, avšak ne jako autor či spíše "sběratel". Pro tvrzení o neúplnosti poslouží i fakt, že kniha neuvádí jediný zeměpisný údaj. Afrika, zejména ta černá, je přitom pojem široký a neurčitý asi tolik jako představa Středoevropanů o ní.
Africké pohádky tak mohou posloužit jako jakási pohlednice, na které je vidět, že v místě pořízení fotografií je asi docela horko, ale rozhodně se o to nemusíme dál starat; svou práci jsme odvedli jediným pohledem. Ale třeba si je děti prohlédnou, dají za zrcadlo a za čas zatouží po podrobnějším bedekru... A třeba nejen děti.
O. D. West: Africké pohádky. Triton 2005, 149 Kč.