Recenze - Divadlo Komedie zahájilo svoji „českou sezonu" adaptací Petrolejových lamp Jaroslava Havlíčka. David Jařab, autor scénáře, režisér a výtvarník v jedné osobě, si vybral z původního díla (přesněji z jeho druhé poloviny) několik úryvků, které se pokusil více či méně převyprávět, pospojovat a inscenovat pozpátku; zvolený retrospektivní princip avizuje hned úvodní replikou „to je konec".
Jařabův minimalismus kontrastuje s košatostí románu; jistě nebylo možné převést na scénu všechny jeho roviny. Petrolejové lampy v Komedii však ve výsledku působí až příliš fragmentárně.
V Havlíčkově knize už od prvních stránek čteme, že hlavní hrdinka Štěpka Kiliánová „byla dítě samotářské" a v kolektivu neoblíbené. Nastíněn je i její vzhled („dítě zvláštní, hlavaté, těžkopádné, nehezké") a ani pozdější popisy nesvědčí o tom, že by překypovala krásou, nedaří se jí dokonce ani ve škole.
Se svým budoucím mužem Pavlem Malinou se v próze zná od dětství - je to její bratranec. Nevídají se často, hoch odchází do kadetky, kde hýří, rozhazuje peníze a systematicky ruinuje statek otce a bratra. Ukazuje se, že Štěpánka má pro něj slabost, naopak on si o ní moc dobrého nemyslí. Mladá žena stárne a stále nenachází toho pravého, který by ji odvedl k oltáři („stala se postrachem všech mladíků schopných ženění", říká vypravěč). Pochází však z bohaté stavitelovy rodiny, věno má jisté. Důvody, proč skončí ruka v rukávě, jsou tedy nasnadě - Štěpka i Pavel dostanou, co potřebují.
V Komedii jsou tyto motivace značně ořezány, scénická podoba pomíjí dětství i pubertu dvojice a uvrhává ji rovnou v dospělácký vztah. Ivana Uhlířová ztvárňující Štěpánku je tak trochu krev a mlíko, ani z dálky však nepřipomíná ošklivku, o kterou nikdo nemá zájem. Spíše naopak - není vůbec mohutná jako její románová kolegyně a na sobě má slušivé šaty od výtvarnice Kamily Polívkové, v nichž vypadá vznosně.
Připusťme tedy, že Pavla (Karel Roden) skutečně miluje a ochotně zachrání cizí hospodářství. Ačkoli by zřejmě mohla mít lepšího milence, z opravdové lásky s ním zůstává dokonce i ve chvílích, kdy už ví, že jí zřejmě neumožní otěhotnět a porodit vytouženého potomka. Manžel má totiž kromě dluhů také syfilis; na jeho onemocnění se porůznu naráží od prvních minut, explicitní vysvětlení pro jistotu přichází v závěru.
Jak už bylo řečeno, představení začíná koncem a končí začátkem známosti a soužití partnerů. Příběh je na prknech předveden stylizovaně, často pracuje jen s náznaky. Jednotlivé části připomínají spíše obrazy či klipy, které je mnohdy potřeba domýšlet. Čistá, pro Komedii typická výprava v tomto ohledu příliš nepomáhá - sestává z vykachličkované stěny, dřevěného obdélníku, zakrývajícího některá sedadla předních řad hlediště, a jedné židle.
Herecké výkony však neruší, je možné se na ně plně soustředit. Kromě Uhlířové a Rodena se objevují už jen Jiří Štrébl jako otec Kilián a Hynek Chmelař s Martinem Fingerem coby Pavlovi příbuzní (starý Malina a bratr Jenda).
Režisér v programu uvádí, že se „snažil nepodléhat mnoha krásným románovým obrazům" a věnoval se „naopak zcela dvěma hlavním postavám". Navzdory tomu mají protagonisté poměrně málo prostoru, aby dostatečně předestřeli a vykreslili své charaktery i důvody společného sdílení jedné domácnosti. Herečce alespoň pomáhá zmíněný chytře navržený kostým; má několik vrstev a proměňuje se přímo před obecenstvem.
Ve chvílích manželova nejtěžšího stádia je Štěpka sešněrována tak, že skoro nemůže chodit. Jak děj spěje ke svému počátku, postupně se uvolňuje. Celkově se ale zdá, že řada situací v původním epickém díle působí mnohem silněji a dramatičtěji než v dramatizované verzi na jevišti.
Divadlo Komedie Praha - Jaroslav Havlíček/David Jařab: Petrolejové lampy. Režie a scéna: David Jařab. Kostýmy: Kamila Polívková. Hudba: Petr Haas. Hrají: Ivana Uhlířová, Karel Roden, Martin Finger, Hynek Chmelař a Jiří Štrébl. Premiéra 29. září 2008.
