reklama
 
 

Perverzní Jižané jsou směšní až k pláči

13. 3. 2012 14:37
Argo vydalo první román Flannery O´Connorové

Recenze - Edice Jiný Jih nakladatelství Argo přinesla nedávno dvě díla jižanské autorky Flannery O'Connorové - povídky Dobrého člověka těžko najdeš (česky poprvé 1988) a její první román Moudrá krev, jenž vyšel roku 1952. Můžeme jen doufat, že se objeví také druhý román Násilníci po něm sahají (1960) a eseje, jež prozrazují autorčinu fundovanost i velmi bystré a nesmlouvavé vidění světa.

V jedné ze statí O'Connorová tvrdí, že předválečná tradice dobrých jižanských autorů, jako je například William Faulkner, a jejich děl její literární současníky zavazuje. A sama tento požadavek beze zbytku naplňuje.

Podvratné rysy

Americký Jih je z literárního hlediska krajina navýsost podmanivá. Tradice afroamerických vyprávění prosycených dialektičností, zvláštní melodií a neuvěřitelností zobrazovaného se tu mísí s tématem proměny jižanské společnosti po občanské válce (1861-1865) - a s ní souvisejícím zrušením otroctví, tíhnutím ke starým pořádkům, rozlehlým plantážím, útlocitným dámám a dvorným mužům.

Válka Jih zasáhla nejen na rovině ekonomické, ale především psychologické. Jižané v románech Williama Faulknera či povídkách Trumana Capoteho jakoby trpěli syndromem osob poražených, nedůvěřivých, a tím víc srostlých se svým krajem. Třetí aspekt, který je pro Jih typický, je velmi silná víra v Boha a rodinné svazky, přičemž jeho literární uchopení u obou zmíněných autorů nebo právě Flannery O'Connorové vykazuje jisté podvratné rysy.

"Autoři, kteří se dívají na svět skrze křesťanskou víru (…), dokážou nejlépe postihnout grotesknost, perverznost a události pro společnost nepřijatelné," píše v eseji Spisovatel a jeho kraj roku 1957  O'Connorová, hluboce věřící katolička na vesměs protestantském Jihu. Ačkoliv se na jiném místě vysmívá kritikům označujícím za groteskní vše, co se objeví v jižanské literatuře, nutno říct, že její obraz světa v románu Moudrá krev vykazuje všechny zmíněné rysy.

Vesměs negativní přijetí, kterého se spolužačce dalších slavných jižanských autorů (Roberta Penna Warrena a Johna Crowa Ransoma) dostalo, spíš potvrzuje, jak pravdivý vůči Jihu její příběh je. Každopádně nešlo o debut nezralý, naopak - motivy a postupy, jež se zde objevují, budou mít u O'Connorové pevné místo i nadále.

Mnohostranná perverznost hrdinů

V Moudré krvi vystupují jedinci, jimž lze přiřknout perverznost hned v několika významech. Asa Hawks je kazatel, jenž předstírá slepotu, protože se před lety na shromáždění chtěl demonstrativně oslepit, ale nakonec ztratil odvahu. Jeho dcera Sabbath Lily je „bastard". Protagonista Hazel Motes už v Krista nevěří natolik, že se stane kazatelem Církve bez Krista. A Enoch Emery, který se neustále snaží s někým spřátelit, má sice po otci „moudrou krev", ale jeho touha po uznání ho vede až šílenství.

Autorčiny postavy spojuje kromě odlišnosti od většinové společnosti i svéhlavost a umanutost, jež řídí jejich život. Vlastně jde už o blud, který je ovládne natolik, až ztratí sami sebe. Jejich osudy nemohou končit dobře, protože jejich touha je majetnická, sobecká. A nejen ve světě Moudré krve je tato snaha druhého vlastnit, byť nezáludně míněná, potrestána v duchu křesťanské etiky.

Hazel Motes přichází do města, aby začal nový život, ale setkání s Asou Hawksem a jeho dcerou obrátí jeho pouť k vlastním démonům slabé víry a hledání alternativy k postavě Ježíše. Enoch Emery by rád zapadl do společnosti, ale tráví čas čtením nálepek v supermarketech a obdivováním mumifikovaného těla v muzeu. Sabbath Lily se stará o věčně opilého otce a snaží se svést Hazela Motese (pragmatičnost jejího jednání přitom nepopírá potřebu opravdového citu).

Tyto tři základní linie se v románu přirozeně prolínají a jejich prapodivní hrdinové jsou sledováni nezúčastněným vypravěčem, jenž líčí jejich počínání s naprostou lhostejností, ale zároveň velmi detailně; všímá si skvrn na šatech, lesku v očích i dávno zašlých vzpomínek. Dozvídáme se o krutosti, jíž hrdiny častovalo jejich dětství a jejich blízcí, vypravěč zprostředkovává i jejich přítomné pocity.

O'Connorová zde šikovně využívá dramatickou ironii. Díky tomu, že známe záměry a pohnutky hrdinů, jsme vždy o krok napřed: jasně tak vidíme mylnost jejich domněnek a bláhovost jejich cílů. Ukázkovým případem je „vztah" Hazela a Sabbath Lily - oba dva mají za to, že druhého svádí, ale ve své rádoby rafinovanosti jsou směšní až k pláči.

Tíseň na straně čtenáře

Nepřítomnost hodnocení či soucitu s tragickými osudy posiluje tíseň na straně čtenáře. Když se v závěru Hazelovy či Enochovy myšlenky už ani neobjevují, máme dojem, že se postav zřekl i sám vypravěč; že už jsou opravdu docela samy.

Jak píše v poučeném doslovu Marcel Arbeit, amerikanista a překladatel Moudré krve, Flannery O' Connorová měla velkou zálibu v komiksu, kreslených vtípcích i populární kultuře. A je pravda, že tu nalezneme hned několik takřka filmových gagů, ovšem vždy mají jasné etické poselství.

Když Motes mrští do odpadní šachty mumifikovaným trpaslíkem, jehož mu na důkaz oddanosti přinesl Enoch Emery a předala Sabbath Lily, cítíme, že kromě grotesky je tom v gestu skryté také hluboké a hořké odmítnutí přátelství, otcovství i lásky. Podobně když se Emery přižene v kostýmu gorily k rozjímajícím milencům, protože je chce pobavit, a oni pochopitelně vezmou nohy na ramena: jeho smutný pohled do údolí na město vyjadřuje, že tuto propast nikde nebude schopen překlenout.

Některé groteskní momenty vypovídají spíš o americkém Jihu než o postavách samých. Jako scéna, v níž Hazela Motese, který brutálně rozjezdil falešného kazatele a ukradl mu auto, zastaví policista. Atmosféra houstne, strážníkovi se nelíbí hrdinův obličej a požaduje doklady. Hazel si musí vystoupit, neb průkaz logicky nemá. Policista ho donutí vyjet s autem na kopec, pak vůz svrhne ze srázu dolů a lakonicky utrousí: „Kdo nemá auto, nepotřebuje řidičák."  Pak Hazelovi nabídne odvoz, a když je odmítnut, zmizí.

Autorka nejenže rozrušuje žánrovou strukturu kriminálky, ale zároveň poukazuje na nevypočitatelnost jižanských způsobů. A tyto situace v kombinaci s tragickými postavami vytvářejí nezaměnitelou atmosféru románu: truchlivou, absurdní, plnou bezvýchodnosti lidského snažení.

Flannery O'Connorová: Moudrá krev. Přeložil Marcel Arbeit. 164 stran. 378 korun. Vydalo Argo, Praha 2011. 

autor: Anna Vondřichová | 13. 3. 2012 14:37

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama