Recenze - Návraty do éry československého socialismu jsou v posledních letech v publicistice čím dál častější. Očividně dorůstá generace autorů, kteří v době totality vyrůstali a nyní se ji pokoušejí pochopit. Zajímavým posunem je, že přibývá publikací, které se snaží vyvarovat a priori ironického, výsměšného postoje k oné době. K nim patří i čerstvý nositel ceny Magnesia Litera, dvousvazková příručka Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948 - 1967, kterou sepsali Jiří Knapík a Martin Franc společně s kolektivem dalších autorů.
Nedá se přitom říct, že by autoři od dobové politiky odhlíželi, ostatně ono by to bylo téměř nemožné. Sami v úvodu píší, že je zajímá životní styl a s ním „spjaté ideologické, respektive propagandistické šablony". Knihu uvozuje padesátistránková úvodní studie, která načrtává dobový kontext a charakterizuje způsob „socialistického životního stylu". Následuje 1336 hesel, přičemž v úvodu se poněkud nadneseně praví, že k nim je třeba připočíst ještě „kolem tisíce hesel odkazových, celkem tedy téměř dva a půl tisíce hesel".
Hesla zahrnují následující okruhy: instituce a organizace, zákony, jevy spojené s institucemi (např. vítání občánků, zotavovna), periodika, významné dokumenty a usnesení, kulturní a osvětové akce a události (např. Pracující se hlásí do literatury), sjezdy a konference, ideologické a dobové pojmy, hesla a floskule (např. agitprop, chuligán, vědeckotechnická revoluce) a nejobsáhlejší soubor hesel životní styl, kam jsou řazeny dobové potraviny, ošacení i ikonické výrobky, jako třeba Velorex.
Jen žádná jména
Zachytit tak široké téma jako je kultura a životní styl je samo o sobě nesnadné a samozřejmě bylo třeba učinit řadu kompromisů. Autoři například nezařazují ze zásady hesla věnovaná konkrétním osobám, jednotlivým divadlům, hudebním, výtvarným a literárním skupinám. Je pravda, že tím by celkem zbytečně a marně konkurovali specializované literatuře a umění a jednotlivých žánrech. Nicméně například jednotlivé časopisy tu jsou, je jich tu kolem stovky. To proto, že slovník neliterárních časopisů ještě zkrátka nikdo nesestavil, takže autoři logicky doplňují bílá místa i na úkor koncepčnosti.
Nevěnovat se však jednotlivcům, ale soustředit se na vyšší celky s sebou nese i tak nevyhnutelné problémy. Kupříkladu v hesle Zlatý slavík bychom čekali alespoň stručný přehled držitelů největších počtů ocenění v jednotlivých kategoriích. Ale nejsou tu. Stejně tak poměrně obsáhlé heslo Nábytek téměř důsledně ignoruje jména designérů a i výrobní podniky jsou pouze vyjmenovány. Ještě patrnější je to u velmi torzovitého hesla Hračky.
Naopak při soustavnějším čtení je až do úmoru zas a znovu opakováno, jaké problémy měli občané v zásobování tím kterým výrobkem či s jeho kvalitami. Pod jednotlivými hesly jsou odkazy jednak na Literaturu, jednak na Prameny. Z toho vyvozujeme, že pramenem byla prvotní inspirace k heslu - a často také jediný informační zdroj. Autoři zjevně postupovali tak, že pročítali celé ročníky dobových periodik a sestavovali či doplňovali si tak heslář. Takový postup má své výhody, dobové prameny jsou lepší než mlhavá paměť nebo pozdější interpretace, ale i své slabiny. Mezi hesla se tak nedostanou jevy, které byly ve sledované době masové, ale o kterých se prostě nepsalo, které byly pojmenovány až později. Typickým příkladem je fenomén „domácího umění", což je zástupce sféry životního stylu par excellence.
V knize jej nenajdeme ani pod dříve používanými pojmy „kutilství" či „hobby". Přitom kdo z nás zůstal netknutý světem drátěných Švejků a Rumcajsů, oplétaných lahví nebo drhaných soviček? Stejně tak by si zasloužil své heslo například atom jako výrazný, propagandisticky hojně využívaný symbol doby.
Dalším problémem souvisejícím se zvolenou metodou a zřejmě i s omezeným časovým a lidským potenciálem je, že je tento Průvodce velmi málo přesahující. Dokumentuje, ale nenačrtává nové obzory a souvislosti. Nepokouší se definovat ještě nepojmenované fenomény.
Chvála faktům
Naopak zjevnou výhodou je naprostá „demokracie" a eklektičnost v řazení hesel. Vysoké se tu mísí s nízkým, buržoazní nacionalismus vedle burizonů, nic není dostatečně efemérní či dnes již směšné, aby nad tím autoři ohrnuli nos. V jakém jiném slovníku z literatury faktu najdete vedle sebe maso i Masaryka?
Styl a úroveň jednotlivých hesel se přirozeně liší v závislosti na dostupných pramenech i na autorovi textu. Autorem nejlepších příspěvků je Martin Franc, který pravidelně neopomíjí zmiňovat popkulturní souvislosti - výskyt daného jevu v televizním seriálu a podobně.
Další nesmírnou výhodou knihy je starost o tvrdá fakta a čísla. Namísto neurčitého vzpomínání jsou hesla prošpikovaná daty, čísly, konkrétními údaji. U většiny výrobků je uveden rok, od kdy se začal vyrábět, jedna z připojených tabulek dokonce dává nahlédnout do tehdejších cen zboží.
Podtrženo a sečteno, tento Průvodce si cenu za faktografickou knihu roku zaslouží. Můžete ho využít jako praktickou příručku, ale i jako četbu na dobrou noc. Vždy jedno dvě hesla před usnutím. Podobně jako pohádky skřítka Hajaji - poučí i pobaví. A ještě s úlevou poděkujete za dobu, ve které žijete dnes.
Jiří Knapík - Martin Franc a kolektiv: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948 - 1967. 2 sv. Vydala Academia, 2011. 1297 s.
