Recenze - V Praze si jich může všimnout každý, kdo má trochu štěstí a otevřené oči. Výhodu mají řidiči, protože většina je jich kolem silnic. Bigboardy umístěné někdy i ve dvacetimetrové výšce „pokropené" dávkami paintballových projektilů.
Už několik měsíců se noční Prahou potuluje střelec, který vyhledává tyhle dočasně uprázdněné poutače. Jejich bílá plocha do tmy svítí jako našepsované plátno, ale při tom nepřestává být platformou pro další oblbování lidí ve jménu zbytnělé komerce. To je hned dvojnásobná výzva.
Epos je na naší streetartové scéně jedním z těch, kdo v poslední době udává tón. Pozornost k sobě přitáhl od loňska probíhajícím projektem Fukaria Monuments. Několikametrové objekty, nafukované vzduchem proudícím z větráků metra, sklidily úspěch i v rámci NAMES, na prvním velkém mezinárodním streetartovém a graffiti festivalu v Praze.
Zatím už stačil společně s writerem Genoem realizovat projekt Útočiště, při kterém zrecykloval vysloužilý výstavní objekt do provizorní obytné buňky. Tu „stylově" zařídil věcmi vyhozenými na ulici a nenápadný zateplený kvádr s interiérem jako vystřiženým z 80. let bez zbytečného papírování instaloval pod mostem u jedné z pražských výpadovek. Pár starších lidí bez domova v šedém „doupěti" s tichou tolerancí městské policie úspěšně přežil zimu.
Tentokrát Epos zvolil agresivnější přístup, asi ne náhodou. Přestože většinou zpočátku pracuje intuitivně, jeho řešení postupně dostávají význam programového činu. Obvykle nejsou nijak složitá, ale jsou výjimečná.
Právě koncept je tím, co dává jeho projektům sílu, obsah a tím i závažnost, ze které plyne přesvědčivost. Nejdůležitější je sama podstata jeho akce vyjádřená několika základními komponenty; těmi jsou obecný stav, prostředek, cíl a způsob provedení.
Reklama na člověka doráží za všech stran, je nemožné se jí vyhnout, a chce se zdát, že se s tím prakticky nedá nic dělat. Epos svou akcí celkem přímočaře demonstruje názor vyjádřený rčením Nejlepší obrana je útok.
Jeho atak není sice zaměřen proti vizuálu konkrétní reklamy, jenže je jasné, že bílá barva billboardu rozhodně nepředstavuje bílou vlajku reklamního průmyslu.
Eposovým terčem se proto nestala určitá reklamní kampaň, ale jeden z nástrojů pro konzumní manipulaci. Prostředkem je paintballová puška. Samo její využití jako nástroje pro malování není ničím převratným, ostatně objevuje se už v jejím názvu; určující je ale to, že Epos vychází z podstaty té zbraně jako předmětu pro - tady symbolický - boj. Využívá ji v otevřeném terénu, má s ní fyzický kontakt a především s ní opravdu útočí. Výsledky jeho nočních guerillových výpadů jsou na první pohled zřejmé.
|
|
Čtěte také: V Praze vyrostla obří socha. Ze vzduchu |
Přítomný je ovšem i druhý pohled. Uprázdněný bigboard neztratí svůj účel, jen dočasně ztratí svůj obsah. Stane se z něj čisté urban-plátno, bělostná plocha v architektonickém měřítku instalovaná v rámci městské krajiny. K té přistupuje Epos jako „malíř". Z uměleckého hlediska se pak jeho akce jeví jako specifický streetový druh „pointilistického action paintingu", jehož výsledkem je obraz.
Ať dá člověk přednost jedné nebo druhé variantě, v obou případech to pro Epose znamená zásah.
