No jo, fakt nemám v knížce žádného kladného Čecha

Milena M. Marešová
27. 9. 2009 13:00
Rozhovor s Lan Pham Thi, vítězkou Ceny Knižního klubu
Foto: Aktuálně.cz

Praha - Cenu Knižního klubu získala letos za knihu Bílej kůň, žlutej drak devatenáctiletá Lan Pham Thi, dívka pocházející z vietnamské rodiny usazené v Čechách a nejmladší z dosud oceněných autorů.

Na první pohled by próza - spíše delší povídka - mohla působit jako báseň psaná volným veršem. Krátké věty na samostatných řádcích jsou jen občas rozšířené do odstavců, použití více jazyků, hovorové i vulgární vsuvky, razantní střih, dějový spád, výkřiky i hesla. Objevný je však hlavně realistický pohled autorky. Dívka neprožívá zklamání. Přijímá dění.

Nevznikla poema o životě vrženém do cizího prostředí. Příběh nabízí několik okamžiků ze života vietnamské komunity, ale postavení minority není jen „problémem barvy kůže". Tématem je svět rozdělený a rozpadající se na izolované, těžce komunikující části.

Foto: Aktuálně.cz

Kompozice prolíná současnost s pohádkou, přičemž obě linie poukazují k odvěké existenci cesty za poznáním. A vietnamská pověst i česká realita, dávnověk i přítomnost vyžadují po svých postavách při oné cestě odvahu, odhodlání, sebeobětování i dobrý úmysl.

Naštvaný i romantický text o iniciaci a dospívání zaznamenává nejen zkušenost Vietnamky v Česku, respektive s Čechy a jejich latentním rasismem. Pohled zevnitř a zároveň zvenku  se týká i české literární tradice.

Její kniha je víc výronem, za nímž stojí nejistoty i sebevědomí globální individuality - byť někomu připomíná začátky Jáchyma Topola a někomu zase nejnovější Rudišův román Potichu (ten ostatně v rozhovoru sama zmiňuje).

Možná, že Lan Pham Thi se nestane spisovatelkou, možná že ano; ale ne českou. Studuje v Malajsii a rodina se stěhuje do USA. Příznačná pointa.

Jaký je to pocit, držet v ruce vlastní text v podobě vázané, pěkně vypravené knihy?
Knížku jsem vlastně ještě v ruce nedržela, ale už je na cestě, posílá mi ji kamarádka. Prý je hezká a voňavá. Obálku jsem viděla na internetu, vypadá prima.

Foto: Aktuálně.cz

Překvapila vás pozitivní odezva na knihu? Nemyslím jen cenu, ale i kladné recenze a podobně?
Sleduji recenze na internetu. Docela mě překvapily i příznivé diskuse čtenářů pod články. Čekala jsem prudu, ale většina lidí reaguje opravdu hezky. V některých případech jsem ani netušila, že lidé budou právě takhle  uvažovat. Říkala jsem si nejdřív, že bych také mohla na nějakou poznámku odpovědět, ale pak jsem to vypustila. Ať si každý knížku přebere, jak chce.

Recenze jsou taky fajn, jenom mě zarazilo, když jsem si přečetla, že jsem v knížce neměla jediného kladného Čecha. Tak jsem si rukopis ještě jednou prošla. A no jo, fakt neměla. Při psaní jsem si to vážně neuvědomila. 

Hrdinka Vaší knihy prohlašuje hned na začátku: „Jsem Češka … jsem Vietnamka". Cítíte to podobně?
Jestli jsem Vietnamka nebo Češka, vlastně řeším skoro pořád. Musím, i kdybych nechtěla, ale porad se na to někdo ptá. Stejně jako mých kamarádů, kteří se také narodili v Česku vietnamským rodičům. Odpovídám, že jsem Češka s vietnamskými rodiči. Nakonec si mě každý dá do takového šuplíku, do jakého chce. Na to je třeba dobré být v cizině, jako třeba v Malajsii nebo v USA. Tam většinou stačí říct, že jsem z Evropy „and the end". Dál se už skoro nikdo neptá.

Foto: Pavel Kroulík

Ale zpátky k otázce. Tento problém si stejně vaše okolí vyřeší za vás - pro Vietnamce jste normální holka a pro Čechy Vietnamka. S tím nic nenaděláte a je zbytečné proti tomu něco podnikat. Občas to řešíme sami mezi sebou - myslím teď moje vrstevníky, kteří mají vietnamské rodiče jako já. Někdy si o tom povídáme.  A na nic nepřijdeme…

Máte oblíbeného českého autora?
Z těch současnějších se mi líbil Jaroslav Rudiš a jeho knížka Potichu, pak třeba i kniha Miloše Urbana Hastrman. A vždycky jsem četla ráda pohádky. Vietnamské i české, i když jsou úplně jiné.

Studujete teď v Malajsii. Vozíte si tam i české knihy?
Knížky už ne. V letadle jsem měla Tuláka po hvězdách od Jacka Londona. Ale na českou stopu tady narážím docela pravidelně. Třeba minulý týden jsem viděla v novinách tabulky z evropského fotbalu. A byla tam taky česká fotbalová tabulka, takže jsem si mohla přečíst, kolikátá skončila Boleslav a Slavia. Je legrační číst v malajských novinách o českém fotbale...

Foto: Aktuálně.cz

Vnímáte nějak „české kořeny" při cestách po světě?
Nevím, jestli mají na moje chování vliv nějaké české kořeny, to neposoudím. Spíš si užívám chvíle, kdy potkám české turisty a mohu jim něco česky říct. To mám ráda, protože oni pochopitelně v první chvíli vůbec nechápou, když na ne v Asii nějaká holka, co vypadá jako místní, začne mluvit česky. Docela to bývá vtipné. A českých turistů je v Kuala Lumpuru celkem dost.

Znáte Vietnam více z vyprávění nebo už ho máte také prochozený a procestovaný?
Vietnam znám hlavně z vyprávění. Moje maminka Vietnam miluje a nikdy neplánovala, že bude žít v cizině. A když jsem já sama byla ve Vietnamu poprvé, byla to úplná rána, to jsem se tam cítila úplně skvěle. Rodiče mé maminky pochází ze severu země, je tam příjemně, i když třeba o něco větší chudoba než v Česku; ale záleží na regionu.  Návštěvníkům bych doporučila město Hue, kterému se říká Město harmonie. A pochopitelně Dračí zátoku.

Zajímají Vás i české dějiny?
České dějiny mě zajímaly vždycky nejvíc před zkoušením ve škole. No, ale kdybych si měla vybrat období, které bych chtěla prožít, tak musela byt krásná dvacátá léta minulého století v Praze. To by mě bavilo. Ty spirituální kroužky, orientální kluby a vyhlášené módní salony.

Které země jste navštívila?
Taky zatím poznávám země spíš jako turistka. V tom cestování mám velkou výhodu oproti rodičům, kteří do spousty zemí potřebují víza. Já je nepotřebuji. A kde všude jsem byla?. Se školou v Paříži a ve Skandinávii. Pak jsem byla ve Vietnamu a v jihovýchodní Asii. Před třemi týdny v USA. A nejvíc se mi líbilo v Kanadě. Jenže tam bych teď potřebovala vízum i já.

Studujete environmentální informatiku a management. Píšete přitom další text, vznikne další kniha?
Původně jsem chtěla jít na školu do Vietnamu, jenže tam je podobných oborů, které se zabývají ekologií, málo a je těžké se na ně dostat. V Evropě jsou zase drahé. Pak jsem našla tento obor v Malajsii a právě na něj vypsali grant pro studenty - cizince. A Malajsie je skoro Vietnam, takže jsem tady.

A s dalším psaním? Nějaké plány jsou, ale bude záležet na nakladateli, zda se mu to bude líbit. Ale upřímně, myslím, že se psaním živit nebudu. Obor, který studuju, mě baví.

 

Právě se děje

před 8 minutami

Policie obvinila tři lidi z obecného ohrožení kvůli loňskému úniku fenolu v Děčíně se dvěma oběťmi. Všichni obvinění jsou z firmy, kde látka unikla.

Další zprávy