Recenze - "Čas je rváč, no ne? Snad se od něho nenecháš buzerovat? Scotty zavrtěl hlavou: Má mě dávno v hrsti."
Na pulty českých knihkupectví se dostává Návštěva bandy rváčů americké spisovatelky Jennifer Eganové. Ta za ni získala vloni prestižní Pulitzerovou cenou v žánru fikce.
Kniha je mozaikou příběhů několika lidí, jakousi spojitou sbírkou povídek, jež se jedna od druhé diametrálně liší - ať už časem, postavami nebo charakterem jako takovým - extrémním příkladem budiž využití powerpointové prezentace jako vyprávěcí formy v jedné části knihy.
I když může četba působit na první pohled roztříštěně, má řazení jednotlivých „povídek" svůj účel, jehož podoba se čtenáři postupně vyjeví.
Planoucí robertky a sex
V centru zájmu je skupina lidí, které spojuje kapela "Planoucí robertky", punk, nebo třeba jen sex na jednu noc.
Každý z jejích střípků se věnuje pozadí některé z postav, které se pak v dalších příbězích objevují již ne v ústředních, ale třeba jen okrajových rolích.
Asi nemá cenu vyjmenovávat jednotlivé charaktery, ať už jde o netalentovaného basáka a úspěšného producenta, jeho kleptomanskou asistentku, hráče na steelku nebo některou z dalších postav - Eganová je tu popisuje velmi lidsky, přirozeně.
Člověk se do "těch existencí" velmi snadno vžije a stává se zranitelný spolu s nimi. Stejně jako na ně i na vás začnou doléhat obavy z útoku "rváče-času" (který je nevyhnutelný), zároveň však stále máte pocit, že v tom s vámi jedou i další.
S drtivou silou času je spojený i nevyhnutelný výhled konce života; kniha tak v některých místech dostává až nesnesitelně melancholický nádech a metaforicky "těžkne" v ruce.
Čtenář tu spolu s postavami čelí často strachu - avšak spíše než strachu ze smrti jako takové jde o strach ze stáří. To se nejeví jako onen harmonický stav smířenosti podepřený zkušeností a sloužící jako inspirace dalším generacím, ale spíše jako přežitek, který si naše civilizace dopřává z rozmaru, přestože je jí zároveň jaksi na obtíž.
Poslední krok do dospělosti
Ve světě handhledů a sociálních sítí se totiž stáří stává hendikepem, který se sice neodpouští, ale zatím se víceméně trpí.
To si naplno uvědomují i jednotlivé postavy - zatímco pro některé z nich se odmítání budoucnosti a starších stalo mottem jejich dospívání, v pozdějších fázích života se snaží prakticky o to samé, pouze hnáni jinou motivací, strachem. Připustit si stáří tu představuje poslední krok do dospělosti.
Ostatně asi nejdojemnější chvílí knihy pro mne osobně představoval okamžik, kdy dva muži zkoušejí najít po letech v jednom newyorském bytě ženu, kterou oba (po)znali - i když každý úplně jinak.
"...Alex si představil, jak vchází do jejího bytu a nachází tam sám sebe - své mladé já, plné ideálů a vysokých nároků, které má ještě všechno před sebou. Ta fantazijní představa ho prodchla nezvladatelnou nadějí..."
Jennifer Eganová: Návštěva bandy rváčů (A Visit from the Goon Squad). Přeložila Barbora Punge Puchalská, doslov Ondřej Formánek. 336 stran. Vydala Euromedia Group, k.s. - Odeon, Praha 2012.
