Kritiky na autorovu prvotinu Ohybač křížů byly většinou negativní, ale Epstein má i své zastánce. Literární noviny dokonce uspořádaly recenzentský souboj: Začínající alkoholik od Jana Šíchy kontra Rumové placičky od Matěje Stropnického.
Jaký je rozdíl mezi psaním scénářů a psaním knihy?
Scenáristika je jako tichá pošta, na začátku pošeptáte slovo a na konci může být vysloveno úplně jiné. Scénárista je na začátku řady, režisér na konci. Mezi nimi spousta lidí, co do toho kecá. Za prózu nesete zodpovědnost sami. Taky úspěch, častěji ale kritiku.
Jsou v knize autobiografické prvky? Vztah hrdiny s jeho rodiči působí hodně prožitě...
V knize je spousta autobiografických motivů, jen si už nepamatuji, které jsou moje. Ne, vážně: mám dvě skvělé babičky a tohle byla cesta, jak jim to říct. Je to alibismus, jak věci nemuset říkat nahlas.
Důležitým problémem řešeným v knize je otázka víry. Jaký je váš vztah k víře?
Věřící ateista. Závidím těm, kteří věří, a lituji všechny, kteří se o to nepokusí. Mé výsledky jsou zatím mizivé.
Jaké jsou zatím ohlasy na vaši knihu?
Dočetla to matka mé přítelkyně a to je prý úspěch. Mediální reakce jsou rozdílné: od pozitivní po naprosté zhnusení.
Jak byste oponoval kritikům knihy? Co knize vyčítají?
Negativní kritiky, které jsem četl, byly založené buď na - podle mě trapném - převyprávění děje jako recenze Ondřeje Horáka v Lidových novinách, nebo na srovnání s normalizační literaturou 70. let, ke které můj text přirovnal Josef Chuchma. A tu zase nepamatuju já. Nevím, co bych jim vytknul...
Máte pocit, že něco důležitého z vaší knihy kritika přehlédla?
Ne, byla dokonale negativní.
Četl jste ostatní knihy z edice Fresh, ve které vyšel Ohybač křížů?
Řeknu k nim jen tolik, že kdyby nebyly, nebyla by ani edice Fresh a mně by nevyšel text. Zbytek ať posoudí zmínění profesionálové.
Je lepší být scenáristou, spisovatelem nebo hercem?
Všechny varianty jsou fiasko - bez trošky štěstí.
Prošel jste všemi těmi rolemi, v které se aspoň cítíte nejlíp?
Jsou si hodně podobné: všechny můžete dělat se základním vzděláním.
Kde všude jste hrál?
Naštěstí jen ve školních představeních a půl roku jsem hostoval v Rokoku. Myslím, že to nebyla nejlepší sezona. V každém případě jsem trémista a sevřou se mi chodidla v pěst, jen na to vzpomenu. Ani nevím, kde se ve mně vzala odvaha vylézt na jeviště. Beru to jako slepé rameno.
Jak vám pomohlo dvojí vítězství ve scenáristické Ceně Sazky?
Poznal jsem spoustu zajímavých lidí, které bych asi jinak nepoznal. Ceny působí jako olej do pantů. Všechno jde nějak snadněji a nevrže.
Podílel jste se na první řadě seriálu Redakce. Novináři mu občas vyčítají nepřesnost reálií...
V Americe lékaři žalovali tvůrce seriálu Ambulance, že nejsou věrohodní. Já neviděl věrohodnější seriál. Dramaturgovali ho všichni novináři a redaktoři Novy. Jestli není problém v tom, že novinářské prostředí v Čechách není homogenní; nevím. Koho to urazilo, ať nám odpustí nebo přepne.
Plánujete další knihu?
Nevím. Záleží na tom, jak dopadne Ohybač.
Kdo je vaším literárním vzorem?
Zní to jako klišé, ale Hrabal.
Na čem teď pracujete?
Projektů je několik, ale je to jako s kupováním dětského prádla. Nemá se to dělat, než se dítě narodí.
Marek Epstein (1975) se charakterizuje jako bývalý sprinter pražské Slávie, neúspěšný herec, nyní scenárista. Je absolventem katedry scenáristiky a dramaturgie FAMU, se svými texty dvakrát získal Cenu Sazky za nejlepší nerealizovaný scénář. Jeho literární prvotinu Ohybač křížů vydalo v únoru nakladatelství Labyrint v edici Fresh.
