Nedělej, že neznáš Hitlera, řve Rom v Národním

Marta Ljubková
26. 9. 2011 8:06
Ateliér ND uvádí projekt Můj soused, můj nepřítel
Foto: Národní divadlo, Hana Smejkalová

Recenze - Nejrůznějším divadelním "projektům" doba přeje - a nejlépe se shánějí prostředky na ty mezinárodní. Z iniciativy Unie evropských divadel vzniká i šest národních představení na téma migrace a imigrace a participuje na nich i pražské Národní divadlo.

Inscenací Můj soused, můj nepřítel se ovšem pustilo na tenký led; těžko očekávat, že by domácí kritika byla připravena pochválit ho za cokoliv - natož za autorskou inscenaci na problematické téma. Politickému divadlu se u nás pořád jaksi nedaří.

Foto: Aktuálně.cz

Ne že by neexistovalo, domácí divadelníci objevují a na jeviště (zejména nedivadelních prostor, což je i případ Mého souseda, který se uvádí v Ateliéru ND na Anenském náměstí) přivádějí nejrůznější otázky, které kamenná divadla míjejí. Vzniká však v polních podmínkách a často je vedeno spíš buditelskou snahou, jež nahlíží svět značně černobíle (brzy se tu vrátíme k inscenaci Uran občanského sdružení Mezery).

Protože domácí autoři se až na výjimky angažovanému dramatu vyhýbají, původní scénář napsali režisérka inscenace Viktorie Čermáková a dramaturg Matěj Samec. V tomto případě jde tedy - jak je v podobných případech typické - spíše o sled scének. Můj soused, můj nepřítel tak tvoří kaleidoskop situací s rámcem dost odlišného typu; vzhledem k hojnému použití živé muziky můžeme bez obav mluvit o kabaretu.

Kabaretu na romské téma, v němž - a to je v našich končinách pořád ještě trochu neobvyklé - účinkují sami Romové. Inscenace však nemá být ilustrací „hodných Romů", kteří to mají mezi bílými těžké, jako spíš reflexí toho, jak si tváří v tvář odlišnému etniku počíná majorita. Inscenátoři totiž počítali primárně s bílým publikem a na výsledném tvaru je to znát. Čermáková se Samcem se nesnaží o idealizaci Romů, spíš stopují kořeny a podoby našeho rasismu a jeho projevů.

Foto: Aktuálně.cz

Inscenaci začíná Daniela Voráčková v roli (tragi)komické vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové.  Autentické materiály pojednávající o Dekádě romské inkluze 2005-2015 posloužily jako základ úvodního skeče ilustrujícího zoufalou vyprázdněnost úřednického ptydepe. Děsivě opakované slovo „inkluze" si sice umíme přeložit, ale lidskostí to zrovna dvakrát nezavání.

Po čase se slovo stává mantrou oné nakadeřené příšery - ztělesnění všech tupých pohůnků, kteří další účastníky konference (romské umělce a aktivisty) nejprve zabílí moukou, potom vytlačí od předsednického stolu a nakonec zamknou venku. Voráčková se ovšem,  stržena diváckou reakcí, nechává vyprovokovat ke zbytečné karikatuře; text sám je dostatečně šílený a čím víc se mu nechá vyniknout, tím lépe.

To je ostatně obecnější nešvar - nedůvěra v jednotlivost. Slovo nejvíc působí tam, kde dostane odpovídající prostor: nechá-li se zaznít rasistické počítačové diskusi bez zbytečných jevištních ornamentů, je to nakonec nejsilnější. Ještě dál se režisérce podařilo zajít v okamžicích, kdy text doplňuje kontrastní nebo překvapivou jevištní akci.

Foto: Aktuálně.cz, Národní divadlo, Hana Smejkalová

Inscenační vrchol přichází ve chvíli, kdy Ladislav Goral, představitel Nejstaršího Roma, předčítá dopis romského aktivisty Karla Holomka, v němž rezignuje na funkci člena vládní rady pro lidská práva, a vedle něj se Nejmladší Rom v podání Davida Tišera pomalu líčí a před našima očima se mění z muže v ženu. V tu chvíli inscenace získává mnohem obecnější téma identity vůbec; prosté rozlišení na Romy a ne-Romy najednou přestává prostě platit ve své ubohé jednoduchosti.

Takových intimních, klidných míst je ale v inscenaci pomálu. Snad je to tím - a to je opět rys mnohem obecnější -, že touha promlouvat o problematických otázkách nutí interprety křičet, ne-li řvát. Když houslové sólo Mladého Roma (Vojtěch Lavička) přeruší David Tišer hlučným romským hiphopem a rapuje nám doslova deset centimetrů od obličeje, ovládá svou energií celý netypický prostor, který vypadá spíš jako sklad. Řev v rámci dialogů, které navíc místy spadávaly do banality, byl ovšem hluchý; bez náboje.

Inscenátoři se každopádně pokusili téma vzít poctivě, z mnoha stran a co nejšířeji. Jako opěrný bod jim posloužil repetitivně se vracející motiv Máchových Cikánů, próza však v rámci celku ničemu nepomohla, dokonce její použití považuju za značně zjednodušující. Vyrvána ze zcela jiného historického a literárního rámce může třeba ilustrovat tezi, že druhdy cikáni bývali literárním vzorem - ale budeme u toho muset mít hodně pevně zavřené oči.

Foto: Aktuálně.cz

Je evidentní a chvályhodné, že režisérka se snažila vyhnout na jevišti přímo prezentovaným rasistickým výrokům, vždycky se vlastně jaksi zprostředkovaně citují. Od zmíněného, projekcí zvětšeného internetového chatu přes předem nahraný dokument (Etnického Čecha hraje David Matásek, jediný herec ND v rámci tohoto projektu) až po dokonale zparodovaný rasistický text příslušníků Národního odporu, jímž je z internetu převzatá vzpomínka na setkání s bývalým příslušníkem SS.

Ten je v rámci dalšího kabaretního výstupu předveden jako parodie na divadelní zkoušku, přičemž exaltovaným režisérem je David Tišer, který na sebe v této scéně definitivně strhává pozornost. Když se člověk přenese přes jeho okouzlující projev, sice amatérský, ale značně čerpající z reality, ocitne se v šílené situaci: Rom řve na bílého (etnického) Čecha zpitomělého politickou korektností, aby pořádně a nahlas vyslovil jméno Hitler - se slovy „nedělej, že ho neznáš".

Národní divadlo se pokouší expandovat mimo své tradiční prostory již od počátku tisíciletí. Neexistence středně velké scény neumožňuje uměleckému vedení výraznější dramaturgické experimenty. Snaha vytěžit co nejvíce z mezinárodní spolupráce a zároveň vůle objevit v rámci svých rozsáhlých staveb zase něco jiného se může vyplatit i v tahu na mladší diváky, kteří ND považují za konzervativní podnik.

Strukturou i obsahem se Můj soused, můj nepřítel řadí k podobným projektům domácí alternativní scény. ND jím ukazuje, že první scéna je otevřenější, než by se mohlo některým škarohlídům zdát.

Národní divadlo, Můj soused, můj nepřítel. Scénář: Viktorie Čermáková, Matěj Samec; režie: Viktorie Čermáková; dramaturgie: Martin Urban, Matěj Samec; výprava: Jana Preková; hudba: Petr Kofroň; video: František Pecháček. První uvedení 21. září 2011 v Ateliéru ND na Anenském náměstí.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

před 46 minutami

Tři čtvrtiny lidí chtějí místo stravenek dostávat peníze, ukázal průzkum. Ministerstvo navrhuje stravenkový paušál.

Až tři čtvrtiny zaměstnanců, kteří dnes dostávají stravenky, by raději přešly na peněžní stravenkový paušál. Většina z nich by přitom své stravovací návyky nezměnila. 

Čtyři pětiny restaurací by zase přivítaly, kdyby u nich méně lidí platilo stravenkami. Vyplývá to z průzkumu, který pro ministerstvo financí uskutečnila agentura Median mezi 1212 respondenty. 

"Dnešní režim zachováváme a nijak jej neomezujeme. Pouze ke stravenkám a firemním jídelnám přidáme třetí možnost, díky které mohou zaměstnanci dostat nezdaněný příspěvek na stravování rovnou v penězích. Kdo chce, pojede stále ve stejném režimu a nic se pro něho nezmění," uvedla ministryně financí Alena Schillerová (za ANO).

Návrh je součástí připravovaného daňového balíčku na rok 2021. Návrh v tuto chvíli projednávají ministerstva. Jeho účinnost je navržena od 1. ledna 2021. 

Zdroj: ČTK
před 47 minutami

V severní Itálii ve městě Padova zemřel osmasedmdesátiletý muž pozitivně testovaný na koronavirus. Jde o prvního Evropana, který nákaze podlehl.

 Úmrtí v pátek pozdě večer oznámil italský ministr zdravotnictví Roberto Speranza.

Muž byl jedním ze dvou starších pacientů v oblasti Veneto, u kterých bylo podezření na nemoc COVID-19, kterou nový typ koronaviru způsobuje. V nemocnici ležel podle italských médií 14 dní a přijat byl s jiným druhem onemocnění.

Zdroj: ČTK
před 54 minutami

V palivových nádržích tří desítek letadel značky Boeing 737 MAX objevil výrobce zbytky materiálu, mohly ohrozit bezpečnost strojů.

Během kontroly zatím nepředaných strojů výrobce objevil podobný problém u 35 z nich, potvrdil mluvčí firmy. Podle informací agentury Reuters se jednalo o víc než polovinu zkontrolovaných letounů. 

Firma uvedla, že v nádržích se našly zbytky cizích předmětů, což je termín, který se používá pro nejrůznější materiál, jako jsou hadry, nástroje, kovové třísky a další. Většinou zůstává po zaměstnancích, kteří se podílejí na výrobním procesu. Podobný problém už měla firma také u jiných letadel, například u tankovacích letounů KC-46, upozornila agentura Reuters. Tyto předměty zvyšují riziko elektrického zkratu a požáru.

Letadla 737 MAX jsou už téměř rok odstavena z provozu, nová čekají zaparkovaná na své dodání aerolinkám. Zákaz přišel loni v březnu po dvou smrtelných nehodách. 

Zdroj: Reuters , ČTK
před 2 hodinami

Nákaza koronavirem v Číně polevuje, její nárůst hlásí Jižní Korea. Nakažených je celkem přes 76 tisíc.

Nemoci způsobené novým typem koronaviru v pevninské Číně podlehlo již celkem 2345 lidí. Během pátku jich zemřelo 109, o devět méně než ve čtvrtek. Nakažených je přes 76 tisíc. Počet nově onemocnělých se v pátek výrazně snížil na 397 ze čtvrtečních 889. Informovala o tom v sobotu odvoláním na čínské zdravotnické úřady agentura Reuters. Výrazný nárůst nových případů hlásí Jižní Korea.

Epicentrum epidemie, provincie Chu-pej, hlásí za pátek výrazně nižší počet nových případů onemocnění i mírně nižší počet nových úmrtí. Počet nových nemocných klesl na 366 ze čtvrtečních 631. Počet mrtvých v této nejvíce zasažené čínské provincii činil v pátek 106, zatímco ve čtvrtek to ještě bylo 115. Celkem v Chu-pej již zemřelo 2250 lidí a celkový počet nakažených tam byl k pátku 63 tisíc.

Zdroj: ČTK
Další zprávy