Dirigent Jiří Bělohlávek nezvolil rekonstruovanou první podobu opery, která se v posledních sedmi letech hrála v Rakousku, Británii a v Řecku a kterou už vidělo i publikum v Brně, ale podstatně odlišnou verzi díla, autorem tehdy přepracovanou a doposud známější. Uvádí se od premiéry v Curychu z roku 1961.
Tragický námět, kterým chtěl završit svůj koncept vývoje moderního českého hudebního divadla, našel Martinů - exilový skladatel s mezinárodním renomé - v roce 1954 v románu Kristus znovu ukřižovaný Nikose Kazantzakise. Na téma této knihy složil Řecké pašije, svou čtrnáctou operu.
Autorem nového českého překladu původního anglického libreta je muzikolog Aleš Březina, ředitel pražského Institutu Bohuslava Martinů. Český text Evy Bezděkové, pořízený k československé premiéře na počátku 60. let, poznamenala podle něj doba komunistického režimu.
"Autocenzurou byly oslabeny religiózní kontexty a výrazně ochuzena významná spirituální rovina opery, v níž dominantní party zpívají dva kněží a v níž se hlavní postavy identifikují s biblickými postavami a jejich postoji," uvedl Březina.
Inscenátoři operu situovali do nedostavěného kostela, pro který prý byla inspirací sakrální stavba Notre Dame du Haut slavného francouzského architekta Le Corbusiera v Ronchampu.Operu uvede Národní po čtvrteční premiéře ještě pětkrát; z toho jedno představení bude součástí programu Pražského jara.
Jako operní dirigent se Bělohlávek v Praze poprvé představil v roce 1984 - a to právě Řeckými pašijemi v tehdejším Smetanově divadle.