Tvář představení v roli Kejklíře, ale spíše šaška a hudebního klauna dává Martin Zbrožek, který písněmi vysvětluje a posouvá děj. V prvním dějství sice poněkud přehrává a svým výrazem upozaďuje i taneční složku, ale ve zbytku představení už mu není co vyčíst; dětskému divákovi se mu podařilo přiblížit.
Režisér Ondřej Havelka jej chytře využil jako jakéhosi jarmarečníka-vypravěče. Kramářské písně v cirkuse. Manéž. To je slovo, které vystihuje atmosféru představení. I hudba i tanec se nesou v duchu cirkusových vystoupení, což tu rozhodně není míněno jako výtka.
Představení je pro děti a musí je bavit. Díky zvolené formě je úspěch zaručen. Havelka vymyslel na jevišti spoustu skvělých detailů, ze kterých musí dětské srdce jásat. Pravda, mraveniště hoří možná až moc dlouho a enti z Pána prstenů jsou v erbenovské atmosféře hodně laciným prostředkem, jak dítě zaujmout. Ale to jsou dvě maličkosti, které pak naprosto vynahradí mravenčí hledání perel a lovení prstenu ze dna moře.
Právě scény s mravenci byly vrcholem představení. Nápad, který zapojil i diváky mravenci podávali bílé fittbally znázorňující perly poztrácené Zlatovláskou ze zadních lóží, takže publikum je muselo dopravit přes svoje řady až na jeviště k čekajícímu Jírovi (Alexandre Katsapov).
Pak následovala choreografie právě na balonech, která připomínala něco mezi baletem, cirkusem a spartakiádou, kterážto neotřelá kombinace vzbudila v publiku značné nadšení.
Vtip a nápaditost se nedají upřít ani dalším scénám, takže se dobře bavily nejen děti, ale i dospělí. Přitom opravdový balet se objeví až před druhou oponou v choreografii pro Jiříka a Zlatovlásku (Adéla Pollertová). Choreograf Jan Kodet správně odhadl míru pro dětského diváka, rozněžnělá scéna je přesně to, co je na jevišti v daný okamžik potřeba. Je pravda, že všechny scény chtějí dopilovat a secvičit v koordinaci, ale i tak představuje Zlatovláska skvěle vymyšlené představení.
A na závěr jedna z nejpodstatnějších složek. Hudba Vladimíra Franze, která padne ke Zlatovlásce naprosto přesně. Je moderní, nebojí se půjčovat si z různých žánrů i stylů. Je sice popisná, ale nedeklasuje dětského diváka přílišnou návodností. Sám Franz prohlásil, že jako dítě nesnášel, když ho považovali za méněcenného jen proto, že je malý. Hudba divákům poradí, ale nepředkládá jasný kánon.
Jak se zdá, K. J. Erben je zase v oblibě. Před nedávnem se objevila Kytice v komiksu, teď je to balet podle jedné z jeho pohádek. Naštěstí balet je daleko povedenější než komiks a nemá problém se zaujetím jasného postoje k tématu. Franz společně s Havelkou odvedli práci, kterou si vychutnají nejen děti, ale i jejich doprovod.
Národní divadlo Praha - Zlatovláska. Hudba Vladimír Franz, režie Ondřej Havelka, choreografie Jan Kodet, texty písní Rostislav Křivánek, tančí Alexandre Katsapov, Adéla Pollertová, Martin Zbrožek, Klára Jelínková a další. Premiéra 19. června 2006.