Recenze - „Rodinným tragikomiksem" představuje nakladatelství Argo jednu z nejzajímavějších postav současného nezávislého komiksu, Američanku Alison Bechdelovou.
Její více méně autobiografický seriál Dykes to Watch Out For (Lesby, na které je třeba dát si bacha) už přes 20 let s úspěchem sytí stránky nejen gay/lesbických novin - a téma homosexuality je jednou z hlavních linií i v Rodinném ústavu.
A ještě varování: zvýšený výskyt cizích slov v následujícím textu je intencionálním derivátem narativní struktury recenzovaného díla.
Ambivalentní název Rodinný ústav odkazuje jak k rodinnému pohřebnictví, které autorčin otec zdědí, tak k nevyrovnanému zázemí. S tím, jak se čtenář noří hlouběji a hlouběji do pavučiny rodinných vztahů, vynořuje se slovo „ústav" s čím dál větší přiléhavostí.
„Kdybych si ten příběh měla vymyslet jako spisovatelka, nestál by za nic," tvrdí autorka na záložce. A autenticitu nacházíme jak v materiálu, který používá (deníky, korespondence, fotografie), tak ve způsobu, kterým ho s odstupem komentuje a vykládá.
Z někdejších událostí stále sálá jejich tehdejší naléhavost, autorka ji ale po svém - po dnešním - satiricky komentuje. Intenzita a detailnost, s jakou se věnuje dekonstrukci svého vztahu k otci, je obdivuhodná; spolu s osobním zráním jí vystačila na 230 stránek.
A s tím, jak sama v sobě objevuje lesbické sklony, začíná se její vztah s otcem - prezentovaným zpočátku spíš coby obsedantní pedant - pomalu proměňovat; na povrch vystupují i jeho kamuflované homosexuální skony, které přes stále zející propast izolace vytvářejí aspoň zdání společného propojení.
Frekvence, s jakou používá citáty z mýtu o Ikarovi, z Oskara Wilda, Jamese Joyce nebo Alberta Camuse coby nástrojů pro chirurgii rodinných vztahů, zajisté potěší nejednoho literárního gourmeta. Apologeti, kteří příběhovou náročnost blízkou beletrii kladou coby jedno z čelných kritérií kvality komiksového románu, jistě zajásají. Ostatní se ale budou ptát: znamená to automaticky dobrý komiks?
Tady je totiž odpověď méně jednoznačná - Rodinný ústav má k beletrii podstatně blíže, než by možná autorka chtěla. Celé pasáže, kde v doprovodných rámečcích vypráví svůj životní příběh, by se obešly docela bez obrazu - kresba text sice doprovází či komentuje, ale mnohdy jen v podobě anekdot nebo kresleného vtípku.
Výsledkem je rychločtení - byť dobře napsaného - textu, při kterém se obraz vytrácí. Je to možný, ale nejméně konzistentní přístup ke komiksu; ten ve své nejživotnější podobě mnohem dynamičtěji pracuje s interakcí slova a obrazu.
A i když autorčině lince nelze upřít jistou grácii, ve které se pojí křehkost s cartoonovou zkratkou, výsledná kresba je poněkud toporná; postavám chybí živost a vypadají spíš jako unavené loutky, které se do políček přišly odložit.
Miminka mnohdy končí u uniformně polootráveného výrazu, z výrazové bezradnosti autorku usvědčují doprovodné popisky, ve kterých musí emoce postav čtenáři dovysvětlovat.
Postřehem o notné převaze textu se dostáváme ještě k jedné poloze Rodinného ústavu, kterou nelze nezmínit -sazbě (letteringu) českého překladu. Před Alenou Tejnickou, jinak dvorní lettererkou nakladatelství CREW, stál nelehký úkol přesázet deníky, dopisy, citáty a hřbety knih.
A byť se kniha bude ucházet o nejvyšší příčky i v jiných kategoriích, právě v oblasti letteringu se stává žhavým kandidátem na cenu Muriel.
V období, kdy se u nás komiksový román ve své rozvinutější podobě teprve etabluje, má Rodinný ústav výhodu průkopníka. Zároveň se ale musí vyrovnávat se svými už lehce piedestalizovanými předchůdci - Padoucnicí Davida B., Persepolí Marjanne Satrapiové či Modrými pilulkami Frederika Peeterse.
A zatímco v jejich případě rozsah, téma a výtvarná stránka dosáhly vrcholu, Rodinný ústav se zastavil v třech čtvrtinách cesty. Byť je autobiografický komiks považován za jeden ze znaků „dospělosti" média, samotné téma ještě není zárukou dobré knížky.
Alison Bechdelová: Rodinný ústav. Překlad Petra Kůsová. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2008. Doporučená cena 359 korun.