Co říci k choreografii Malá smrt na adagio z Mozartova Klavírního koncertu číslo 23 v A Dur a andante z Klavírního koncertu číslo 21 C dur, kterou večer začal? Prvního uvedení se dočkala v roce 1991 a spadá do Kyliánova období, ve kterém pracuje pouze s tanečníky, nepočetnými rekvizitami a světlem.
Minimální prostředky vedou k maximálnímu prožitku spojení hudby s pohybem; každé gesto, každý pohyb má svůj význam. Choreografie promlouvá přímo k divákovi, ač neobsahuje žádný zjevný děj.
Tanečníci v jednoduchých trikotech, tanečnice v korzetech - a stejně lehce působí i celé vystoupení. Společně s pomalou Mozartovou hudbou je to výjimečný zážitek. Bylo sice vidět, že tanečně je ještě co dopilovávat, ale uhranuté obecenstvo přijalo Kyliána bez výhrad.
Pokračovatel zaujal
Po přestávce už není tak jednoznačné. Zuska se nejenže rozhodl, že vytvoří balet k Mozartovu Requiem, ale navíc že nepoužije kanonizovanou Süssmayerovu verzi nedokončené mše. V Mozartově díle pokračoval speciálně pro tuto příležitost švýcarský soudobý skladatel Richard Rentsch.
Hudba, kterou předložil, se pevně drží Mozartova torza a citlivě jej rozpracovává pomocí moderních prostředků. Skladatel vytvořiil průzračnou hudbu, jež se s pohybem snáší daleko lépe než akcí a nápady nabité původní Requiem. A v podstatě Zuskovo představení zachránil.