Ale malé varování před požitím! Přecitlivělé duše si na téhle Slepici po fedotovsku moc nepošmáknou!
Hra Slepice ruského dramatika Nikolaje Koljady nijak nesouvisí s nejpropíranějším tématem dnešní doby. Je to drsná epizoda ze života provinciálního divadla kdesi ve středním Rusku.
A tak pořád dokola
O páté hodině ranní vytáhne herečka Alla z postele mladší kolegyni Nonnu alias Slepici. A hodlá si s ní vyřídit účty! Nonna jí totiž "leze do zelí" - nejenže pobláznila Allinina muže Vasilije, ale kolem prstu si omotala i šéfa činohry Fjodora. Tahanice tří žen (Alle zdatně sekunduje její přítelkyně Diana) o dva muže se přes dryáčnické hádky, groteskní pokusy o sebevraždu a náznak smíření otočí v kruhu a končí znovu na začátku.
Přestože režiséru Fedotovovi nejlépe svědčí právě vody ruské dramatiky, tentokrát se Koljadovým proudem nechal příliš strhnout. Problém tkví už v dramatických kvalitách textu: jeho autor za svým vzorem Čechovem přece jen zaostává, a závěrečné filozofování o smyslu lidského bytí tak vyznívá naprázdno.
Na druhé straně Fedotov dodal inscenaci trapnost realistických obrázků ze života, kterou známe kupříkladu z filmů o Homolkových. "Ruský mág české scény" je mistrem v budování atmosféry a pověstná je i schopnost vykřesat z herců maximum.
Náhražkový život Koljadových postav je ubožejší a přízemnější než u Čechova, což se odráží ve slovníku, scéně i kostýmech. Vybydlený erární pokoj na ubytovně tvoří kulisu trhoveckým hádkám žen, které by mohly soutěžit o titul největší slepice. Nevábný obraz téhle společnosti režisér násobí naturalistickými detaily, jako je požírání zelí nebo rvačka o hák na oběšení.
Mohlo to být ještě chutnější
Scéně suverénně vévodí Alla Kláry Cibulkové, kterou herečka charakterizuje do nejmenších detailů její majetnické a generálské duše. Alla se opájí pozicí hvězdy divadelního souboru a zakrývá fakt, že už patnáct let hraje čechovovské role v zapadlé ďupě. Ani hra na jemnou Raněvskou z Višnového sadu nezastře chování a slovník domovnice.
Herečka Diana je vedle Ally životním i profesním nešťastníkem se sklonem k alkoholismu a dalším únikům před životem. Kristýna Frejová zdůrazňuje její outsiderství a sklony k hysterii, k čemuž využívá hlavně výraznou intonaci a mimiku.
Mužským rolím zůstal autor hodně dlužen. Milan Kačmarčík coby ubohý vizionář Fjodor ani Robert Jašków v karikatuře uťápnutého údržbáře Vasilije tak nemají valnou šanci se vedle svých ženských protějšků prosadit.
Celkově však herecky skvěle rozjetá inscenace nabízí groteskní sondu do života ruské společnosti; škoda, že se neobešla bez oněch filozofických disputací. Bez téhle přísady by Fedotovova Slepice byla ještě chutnější.
Švandovo divadlo na Smíchově (Studio) Nikolaj Koljada: Slepice. Překlad Gabriela Palyová, režie Sergej Fedotov, výprava Adam Pitra, dramaturgie Martina Kinská. Premiéra 4. a 6. března 2006.
