Londýn - Dominanta londýnského Olympijského parku, 155 metrů vysoká ocelová věž ArcelorMittal Orbit od proslulého sochaře Anishe Kapoora, vyvolává smíšené reakce, na to je ovšem Kapoor zvyklý.
Na někoho jeho nejnovější kreace působí jako karnevalová atrakce, na další jako nesmyslné vodovodní potrubí. Její tvůrce se však domnívá, že si jí Britové brzy zamilují.
Vždyť přece většina ikonických věží se zpočátku potýkala s odporem veřejnosti a třeba Eiffelovu věž považovali Pařížané hned po jejím dokončení za jednu z nejpříšernějších staveb. Červenou spirálovitou stavbu s vyhlídkou zatím potkává podobný osud, předvídá Kapoor.
„Myslím, že kontroverze je v pořádku. Je to součást díla, ať už se vám to líbí nebo ne," říká Anish Kapoor.
Stavbu, jeho největší sochu, na které spolupracoval s designérem Cecilem Balmondem, samozřejmě považuje za krásnou, ale zároveň také za experimentální a znepokojující. „Myslím, že slovo krása v sobě zahrnuje určitou znepokojivost," dodal.
Monumentalita především
Jak je u Kapoora zvykem, mnohatunová konstrukce má symbolizovat a vyvolávat cosi nehmotného, tentokrát dokonce bláhově nehmotného. Kapoor při popisu tohoto "jeřábu k věčnosti" mluví o připomínce Babylonské věže. A zcela konkrétním vzorem se stala malba Pietera Brueghela z roku 1563. Ta se z široké základny postupně vine k nebesům a její cibulovitou základnu si ponechala i věž ArcelorMittal Orbit.
Designéři ji nicméně přetransformovali do moderního světa a klasický stavební materiál z malby nahradila trubková ocel sestavená do nepravidelných smyček. Železný industriální kolos navíc má bizarnější horní část, pozornost ale přitahuje především svou velikostí, což je ostatně jeden z poznávacích rysů Kapoorovy tvorby. Jím vytvořená nová londýnská dominanta je totiž se svými 155 metry vyšší než Big Ben nebo Socha svobody v New Yorku.
Pocit monumentálnosti má navodit už samotný příchod k věži, kde se nad hlavou tyčí obrovský „trombón" vypadající, jako by chtěl návštěvníka vcucnout do jiného světa. Kapoorovu rukopisu pak kromě všeobjímajícího pocitu odpovídá i jeho oblíbená krvavě rudá barva oceli.
Investice do budoucna
Kritické hlasy se netýkají pouze podoby největšího britského uměleckého díla, ale obracejí se i k finanční stránce velkolepé stavby. V době, kdy země čelí škrtům v rozpočtu a hospodářské recesi, ji mnozí považují jako zbytečné vyhazování peněz. Tomu přitakávají i Londýňané žijící v bezprostřední blízkosti Olympijského parku, kteří by dle vyjádření pro Guardian uvítali spíše investici přímo do vylepšení svého okolí, než zpestření každodenního panoramatu.
Převážná část z 22 milionů liber (v přepočtu cca 700 milionů korun), což je výsledná cena stavby, šla ale z finančních zdrojů společnosti ArcelorMittal, která patří k největším producentům oceli na světě.
Věž ve východní části Londýna by navíc měla přispět k celkové regeneraci oblasti, kterou má právě Olympijský park nastartovat. Starosta města Boris Johnson stavbu dokonce nazval vábničkou investic nebo symbolem prosperity a růstu.
Kde Kapoor obrací svět vzhůru nohama?
Veřejnosti bude budova s vyhlídkou přístupná od začátku olympijských her, konkrétně od 27. června. Pojmout by měla až 700 návštěvníků za hodinu. Ti se výtahem dostanou do vrchní části s vyhlídkovou terasou a zpátky můžou sejít po spirálovitém schodišti.
Společně se sportovním kláním však její otevírací doba skončí a znovu se věž otevře až v roce 2014, kdy se sportovní areál promění na obytnou část s novými čtvrtěmi.
Aktuálně pak je Kapoorova tvorba k vidění i v královských Kensingtonských zahradách, kde umělec vystavil několik různých specificky zakřivených zrcadel. Ty do poklidného prostředí přenáší obraz nebe nebo realitu převrací horizontálně. A právě podle této skulptury se venkovní výstava jmenuje příznačně Turning the World Upside Down, neboli Obrátit svět vzhůru nohama.
