Recenze - Modré pilulky? Matrixovští fanoušci prominou – knížka s tímhle názvem je docela o něčem jiném než o výletech do kybernetického zásvětí. Ale nedojde ani na Viagru a na drogy: v tomto komiksovém příběhu hlavní roli hraje hubenost, cigarety, jeden malý capart, bílý nosorožec, mudrující mamut… a AIDS.
Protože modré pilulky jsou jedinou brzdou, která chrání Cati a jejího synka před akutním propuknutím nemoci. Právě s touhle notně praštěnou dvojicí se seznamuje Frederik Peeters, Catiin milý a také komiksový výtvarník a vypravěč příběhu v jedné osobě.
Téma, které bychom očekávali spíše od beletrie, už není ani v našich končinách ničím novým. Autobiografickým komiksům tu posledních šest let prošlapávala cestu Padoucnice Davida B., úspěch slavila Persepolis Marjanne Satrapiové, nedlouho po Modrých pilulkách vyšel "rodinný tragikomiks“ Rodinný ústav, v němž se autorka "vykresluje“ z ambivalentního vztahu s otcem.
Ovšem blízkost, s jakou Modré pilulky přibližují strašáka AIDS z Afriky přímo na náš stůl, je stejně přitažlivá jako znepokojující. Peeters, původem Švýcar (1974), je lehkorukým mistrem štětce a zkušeným komiksovým vypravěčem.
Spojení autentického příběhu s formálně dokonalým podáním je neprůstřelné, jak dokazují i ocenění z francouzského Angoulême nebo Ženevy. Pokud váš komiksový zájem nekončí u Spider-Mana, Modré pilulky jsou rozhodně jedním z "must-have“ letošního roku.
Kresba vzbuzuje snadné asociace na komiks Pod dekou, jehož autorem je Peetersův žák, Američan Craig Thompson; který je svým učitelem ovlivněn stejně fatální měrou jako Satrapiová Davidem B.
Oproti sevřenějšímu Thompsonovi má ovšem Peeters svěžejší linku – postavy i jejich emoce dokáže vystihnout několika tahy štětcem, tu stylem popisnějším, tu intuitivnějším, uvolněným skoro ke kaligrafii. Díky tomu má příběh šmrnc i v méně dějových pasážích; plyne s lehkostí, přitom neztrácí na pronikavosti.
A Peeters se neostýchá – s upřímností, vervou i pochybami předkládá všechny pocity, které se v jeho vztahu s HIV pozitivní dívkou objevují. Nejistotu z neznáma. Obavy z číhající nemoci. Naději plynoucí z hřejivých okamžiků. Tak snadno zlomitelnou křehkost a intimitu. Peeters hledá, nachází a předává závratné okamžiky souznění i hrozící pády do propasti.
I když pravděpodobnost, že by se od Cati nakazil, je stejná jako setkání s bílým nosorožcem na ulici, stín nemoci se vznáší nad každým políčkem. I jeho vztah s malým klučinou se rodí postupně, a nikoli bezbolestně; s každým dnem a zážitkem.
Peeters je civilní, každodenní, nikoli banální; bez patosu, ale nikoli bez působivosti. Předestírá své citové zmatky i racionální pochybnosti, závěr knihy doplňuje už jen odlehčeným rozhovorem s filozofujícím mamutem.
Aniž ví, komu se kdy knížka dostane do rukou, vypráví Peeters bezprostředně, upřímně a přímočaře – jako nejlepšímu příteli. Nemoc se tak nestává o nic méně vražednou, jen představitelnější. Ztrácí svou aureolu, a aniž by zmizela, přece se s ní dá žít. Naplno.
Frederik Peeters: Modré pilulky. Překlad Hana Zahradníčková. 196 stran, doporučená cena 280 korun. Vydalo nakladatelství Mot, 2008.