Tam ji ovšem opět, v jiné podobě, nachází, zaznamenává a přiváží zpět do "kulturního centra". Z výstavy pro diváka vyplývá, že patrně není úniku před sebou samým.
Malíře Tomáše Císařovského (1962), nezařazeného příslušníka generace Tvrdohlavých, si veřejnost navykla vnímat jako jednoho z významných, či dokonce nepostradatelných umělců, kteří svou tvorbou vyplňují důležitou kapitolu v českých dějinách výtvarného umění. Na tom by nebylo nic neobvyklého, protože se na české scéně pohybuje již třetí desetiletí a prezentačně je poměrně exponovaný.
Rozlišujme ale - podobně jako u jiných umělců "slavné generace" - klíčová díla těchto autorů, která již obstála v určitém dějinném kontextu, která jsou nositeli určitých dobových sdělení, a jsou proto zařazená v důležitých státních i soukromých sbírkách, od děl současných.
Ta vznikají dnes, v jiném kontextu, za jiných podmínek, a proto by jim měla být věnována pozornost nezatížená jakoukoliv "legendární" minulostí - ovšem s přihlédnutím k celkové kontinuitě díla a jeho obecné povaze. Jinak by se mohlo lehce stát, že určití autoři se stanou privilegovaným společenstvím, které je nekritizovatelné a neomylné. A to není jistě v zájmu ani dějin umění, ani samotných aktivních umělců.
Prázdniny v Čechách
Tak se jmenuje výstava Císařovského krajinářských motivů. Věnoval-li se jim autor dříve (s výjimkou návštěvy exotické země Peru v roce 2001) sporadicky a spíše příležitostně a hlavní platforma jeho díla spočívala v podchycování společenské, socializační a komunikační problematiky prostřednictvím figurace, sáhl nyní cíleně po volném prostoru krajiny bez lidské či zvířecí stafáže.
Společným znakem obrazů je jejich jednoduchost, nekomplikovanost a přehlednost. Vybraný motiv se sám stává určitým znakem k pojmenování zobrazované skutečnosti. Většina obrazů je postavena na jednoduchém významovém kontrastu vybraný motiv kontra přírodní rámec.
Buďme konkrétní. V obraze Čekárna je na zlatém řezu plochy umístěna čekárna, v pozadí horizontem naznačená krajina, v obraze Teplovod jdou napříč plochou přepravní roury, hyzdící přirozenou krajinnou skladbu. V obci Líbeznice Císařovského zaujalo železobetonové monstrum zařízení statku, jinde to jsou bazény, zamořující české zahrady v městech i na venkově.