I ze současnosti lze napsat silný příběh

Barbora Hartigová
22. 4. 2006 0:00
Rozhovor - Selský baroko, čtivá próza Jiřího Hájíčka reflektující 50. léta na českém venkově, je navržena na cenu Magnesia Litera 2006. Vítězové budou známi v pondělí.

Jejího autora lze dnes bez nadsázky označit za zavedeného spisovatele. On sám se však cítí být víc bankovním úředníkem, který píše ve svém volném čase - a dychtivým čtenářem současné literatury.

"Vždycky mě bavilo číst a vlastně jsem vždycky chtěl psát. Důležitý věk na to zadrápnout se do literatury je podle mě mezi čtrnáctým a sedmnáctým rokem. Psaní je pro mě dnes důležité, ale ne v tom smyslu, že by mě to živilo. To zatím nehrozí," říká.

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Co čtete?
Snažím se číst současné autory: Miloše Urbana, Jáchyma Topola, Petru Hůlovou, Romana Ludvu, Jana Balabána. Nejradši mám asi Topola, i když od jeho poslední knihy jsem čekal víc. Pak také dočítám klasiky, které jsem nestihnul ve škole. Mám rád třeba Márqueze, a vůbec latinskoamerickou a pak anglosaskou literaturu. Z českých autorů mi přijde úžasný Egon Hostovský.

Infobox
Autor fotografie: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Četl jste své konkurenty, prozaiky nominované na Literu?
Ke knize Martina Šmause jsem ještě nedostal, ale rád bych. Přečetl jsem román Věry Noskové a moc se mi líbil. Mám sice určité výhrady, trošku bych tam škrtal. Ale také jsem prožil na maloměstě pětadvacet let, konec 70. a celá 80. léta - a přijde mi, že jsou tam perfektně popsány lidské typy, které byly pro tohle prostředí příznačné.

Máte pocit, že je teď silné období české literatury?
Myslím si, že po zmatcích 90. let, kdy se s novou tvorbou mísily knížky, které nesměly vyjít za minulého režimu nebo byly vydány v exilu či samizdatu, se česká literární scéna hodně změnila a přirozeně rozvinula do všech možných autorských typů, pokud budu mluvit o próze. Vznikla jakási zavedená scéna: autoři s  rozeznatelným stylem psaní a přístupem.

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Dá se ještě vůbec do současnosti zasadit velký příběh? Není to spíš doba každodenních, všedních příhod?
Myslím si, že to lze, i když to vůbec není jednoduché. Četl jsem rozhovor v Hostu s Petrou Hůlovou, která si stěžovala, že má problém napsat příběh ze současných Čech, a proto píše o Mongolsku a Americe. Ale myslím si, že zajímavý je každý příběh, který má poctivé a pravdivé figury. Pak je jedno, v jaké době se odehrává. Věřím, že lze napsat silný autentický příběh z naší současné společnosti.

Pokračování rozhovoru ZDE

 

Právě se děje

Další zprávy