Recenze - Projekt Hrubý domácí produkt, který připravil Krištof Kintera pro Galerii hl. m. Prahy, je vzácným příkladem jednoty názvu a vystavených exponátů.
Každému, kdo má aspoň zběžnou představu, co HDP je, přitom musí být jasné, že ten název v pravém smyslu nesedí - "jen" odkazuje. A podobné je to s celou výstavou.
Je fajn, že galerie pro podobný typ expozice oslovila, jak bývá jejím dobrým a sebezáchovným zvykem externího kurátora, tentokrát dokonce z řad umělců. Výsledkem je místy svižná expozice ve stylu alternativních výstav z malých galerií z 2. poloviny 90. let, na kterých ostatně Kintera vyrostl.
Pravda, oficiální prostor ubral na spontaneitě a dodal trochu klauzurní vizáž, ale to asi patří k věci. Velké množství autorů (cca padesát) naopak přibližuje výstavu tematizované sekci bienále. Kintera se sám svými pracemi neúčastní, ale i tak je coby "VJ" celkem vidět. Výběr exponátů i instalace sem tam odrážejí optiku jeho uvažování a vyjadřování.
Kdo však od projektu očekává hlavně přesně strukturovanou "angažovanou" kritiku systému, bude vedle. Dost prací má víc než zpochybňující akcent spíš hříčkoidní nádech; a vzhledem k tematice konzumu a spotřebních mechanismů občas až pop-artovou dikci a estetiku.
Asociativní název rozvolňuje koncept, tematiku i konkrétní obsah vystavených děl jako celku. Věci se točí kolem brandů, celebrit, čecháčkovství, politiky, byznysu, sexu i dalších oblastí, které jsou na sebe nalepené v takřka bezbřehé konzistenci.
Principy, na kterých umělci pracují, se občas blíží až filmové kašírce a reklamním strategiím - a není se čemu divit. Nejeden z nich tady našel po škole uplatnění. Pak si samozřejmě těžko hrát na guerillu. V souladu s filozofií rychlé spotřeby jsou i tady věci "na jedno použití". A je celkem jedno, jestli jde o prvoplánové "vtípky" nebo konceptuální nihilismus.
Kintera přizval většinou umělce mladších ročníků a je sympatické, že se tu objevilo i pár méně frekventovaných jmen, přesto je výstava výrazně eklektická. Datace exponátů začíná v polovině 90. let minulého století, najdete tu relativně dost prací, které už byly víckrát vidět na jiných výstavách v jiném kontextu. Některé bohužel i nedávno (Pode bal: Sáňky podle Beuyse).
Kombinatorika, která je pro naší malou scénu příznačná, se nevyhnula ani tomuto projektu. Expozici drží prověřená jména i práce, které už sbíraly pochvaly jinde.
Především skvělý cyklus Úspory měřítek Jana Kotíka z roku 2000, stejně jako nápaditosti, které ovšem jakoby dělaly z některých umělců autory jednoho díla nebo polohy (J. Kadlec: McPostel, F. Turek: Náhubek, Fr. Matoušek: Bohdalka, F. Kudrnáč: Gott) - i věci z poslední doby, třeba obrazy Jana Šerýcha nebo práce Tomáše Svobody.
Nejsilněji ale působí autorské dvojice. Video Jak jsme pomáhali Vasila Artamanova a Alexeje Kljukova dokumentující tajné výpravy za okopáváním cizí zahrady, natíráním plotu, vrat garáže nebo zasazením stromu. A také instalace Jaspera Alvaera a Isabely Grosseové nazvaná Trademarks složená z improvizovaných trojrozměrných poutačů muslimských řemeslníků a fotodokumentace k nim. Obě mají potenciál a přirozenost, proti nimž většina jiných prací působí akademicky, vyspekulovaně, vlastně i prázdně.
Formálně a technicky je Kinterova přehlídka reakcí na ekonomii, racionalitu a konzumerismus otevřená. Jsou snímky, obrazy, objekty, instalace, videa "za korunu" i dokumentační záznamy, v podstatě od všeho kousek. Takový dort od pejska a kočičiky, ze kterého ale naštěstí nebolí žaludek. Alespoň do té doby, než si začnete číst recept respektive text k výstavě.
V něm se dozvíte věci, s nimiž se při nejlepší vůli nedá souhlasit. Ne, umění naneštěstí není svobodný ostrov, který nepodléhá komerci. Je pevnou součástí celého toho vykloubeného systému a umělci rovněž. Také většinou není a nejsou subkulturně diverzní, alespoň ne to a ti v galeriích. Za něčím takovým by se muselo vyrazit jinam, nejspíš mezi hackery, writery a streetartisty na ulici.
Nakonec to, že umění je zboží, a ne ledasjaké, skvěle ukázal před časem třeba Beauty Free Shop, dotažená výstava s přesahem, který HDP chybí. Přesto rozhodně představuje z domácích zdrojů to lepší, co je u nás momentálně k vidění i k dispozici.
HDP. Kurátor Krištof Kintera. GHMP, Městská knihovna, Praha 1, výstava se koná do do 19. srpna.