reklama
 
 

Golem vrže, aneb Hybernia není Broadway

27. 11. 2006 11:30
Recenze - Muzikálu Golem můžete stokrát fandit, ale on vás stokrát přesvědčí, že to nemá smysl.

Newyorská Broadway nebo londýnský West End jsou místa, o kterých se jinak než v souvislosti s muzikály nemluví. Autoři se předhánějí v obskurních námětech i komerčních jistotách a producenti do jejich realizace strkají miliony dolarů. Jde o to být originálnější, větší, lepší než ostatní a o něco podobného se v domácích podmínkách pokusila produkce muzikálu Golem.

Žánroví harcovníci režisér Filip Renč, skladatel Karel Svoboda, libretista Zdeněk Zelenka, textař Lou Fanánek Hagen a producent Oldřich Lichtenberg možná měli velkorysý rozpočet, určitě se kvůli jejich produkci otevřelo nové divadlo Hybernia, ale jejich dílo si zaslouží  přívlastek "český".

Kulisy na točně vržou tak hlasitě, že se tomu všichni v publiku smějí, světla na svícnech se rozsvítí pozdě nebo vůbec, trhání suchých zipů je slyšet do půlky sálu, herci jsou v zákulisí vidět, velký Golem vypadá jako loutka z masopustního průvodu a jeho hliněné tělo je kusem sešité látky, Jahve z filmové dotáčky je dvojčetem Gandalfa a bojové scény se omezují na hekání a bezpečné padání.

To všechno nám chtě nechtě připomíná, že nejsme na Manhattanu ani v Londýně, ale mezi Kotvou a Florencí.

Velkorysost v příběhu také nehledejme, ale to k muzikálům většinou patří. Jestli je nejprodávanějším Kafkou v Praze hrneček nebo pohlednice s jeho portrétem a cizinci nejnavštěvovanějším místem židovské město, muzikál Golem se pohybuje v těchto limitech.

Legendu o hliněném ochránci ghetta autoři vroubili do milostného příběhu křesťana a židovky za času pogromů. Křesťance Marianě zemře na mor její milý Prokop a dívka za tím vidí židovské spiknutí. Vyvolá lynčování, ale taky už má spadeno na Vojtěcha, který miluje židovku Rebeku; jenže tu chce golem a Rudolf II. odmítá židy chránit před útoky... Pohádkový Romeo a Julie z konce 16. století si tu podává ruku s naivitou, jejíž poselství zní: Respektujme se a milujme.

Děj má spoustu nelogických míst: Proč Mariana v jedné chvíli miluje Vojtěcha a další scénu se už s golemem bije za svoji sokyni? Proč Vojtěchovi, podle slov tak milujícímu, stačí, aby Rebeka nepřišla na jednu schůzku a už ji nechává plavat? A také  nepochopitelných postav; nejbláznivější a nejzbytečnější je hluchoněmá zrzka Rajče, která je snad dvojitým křesťansko-židovským agentem.

Příběh plyne velmi jednoduše bez konfliktu a určitá dramatická zápletka je schovaná v posledních patnácti minutách.
Když ne v produkci a libretu, tak v hudebním doprovodu platí, že za málo peněz se podařilo získat hodně muziky. Karel Svoboda malicherností netrpí a dvojhodinové pásmo vyplnil notami do poslední minuty. 

Ale už toho napsal tolik, že se nemůžeme divit, jak se zacykluje: jako v předchozích muzikálech Dracula a Monte Cristo používá filmově symfonickou rozmáchlost, gregorianu a pro tentokrát navíc pop-klezmer i inspiraci Jocelyn Pook; ústřední milostný duet je kompilací písní Ještě že tě lásko mám a Jsi můj pán. V tomhle je jako skladatel zárukou, že nepůjde pod svoji úroveň, ale zároveň ji ani nepřekročí, protože to od něj nikdo nechce. 

Skutečných muzikálových herců schopných zpívat, tančit i hrát najdeme v Golemovi málo, ansámbl je takticky složený z populárních zpěváků (Petr Kolář, Josef Vojtek, Kamil Střihavka, Petr Muk, Jiří Korn, Petra Janů, Ilona Csáková), muzikálových nádeníků (Lucia Šoralová, Zdenka Trvalcová, Martin Pošta, Tomáš Trapl, Hana Křížková, Tomáš Savka, Alan Bastien) a bezejmenné company. Ta když na jevišti nemá přikázanou akci, ochotnicky vyhrává tři nekonkrétní situace "divím se" - "zlobím se" - "směju se".

Přetlak invence nepostihnul ani choreografa Richarda Hese, který většinu scén staví staticky (hlavní zpěvák vepředu, za ním tančí sbor) a jen dva obrazy z ghetta snesou měřítka opravdu velkého muzikálu, kde každý ví, co má dělat a zpěv doprovází rytmickým tancem prováděným se šarmem i nadhledem.

Golem se nejvyšších met dotknul málo,  přitom možnosti odlepit se od země a reality televizních inscenací jsou v něm naznačeny - obrovská tylová opona dovoluje použít filmové dotáčky, prvky černého divadla s sebou nesou jednoduchou, ale účinnou iluzi a třicet herců na scéně tvoří masu, které musí podlehnout každý divák. Pražská produkce tím vším nepochopitelně šetří.

Golem mohl být multimediální muzikálovou show, kterou Praha ještě neviděla, namísto toho je jen nedotaženou inscenací s ambicemi většími než jsou schopnosti všech zúčastněných.


Golem. Autor hudby Karel Svoboda, námět a scénář Zdeněk Zelenka, spolupráce na scénáři a libreto Lou Fanánek Hagen, námět a režie Filip Renč, choreografie Richard Hes, kostýmy Roman Šolc, scénografie Šimon Caban, producent Golem Production, a. s. Premiéry 23.-25. listopadu 2006 v Divadle Hybernia, Praha.

autor: Jan Šprincl | 27. 11. 2006 11:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama