V případech, jako je kniha Za vším hledej doktora Ženu aneb Další hra se slony, to neplatí absolutně. Ale neznamená to špatný komiks - i když kdo je kdo a co se vlastně děje, to čtenář/divák nemusí pochopit ani po několika desítkách stran.
Nejde jen o to, že je to už druhý díl příběhu, který navazuje na sešit Sloni v Marienbadu z roku 2004. Je to dáno celkovým stylem. V obou svazcích si tvůrci dávají záležet na prolínání několika dějových rovin a celý příběh si musí čtenář náročně rekonstruovat. A kresba se k tomu vynořuje z jakéhosi přítmí, do kterého se celý děj, lépe řečeno oněch několik dějů, noří.
Jeden rámec však kniha má. Všechno, co se tu odehrává, je záznam kabaretního představení vedeného dekadentním šéfem Fredem Brunoldem. Ale i tenhle kabaretní rámec zná jen ten, kdo četl první díl Sloni v Marienbadu. Navíc už Fred není pouze uvaděčem jednotlivých příběhů-čísel; sám se stává jednou z postav.
Hrdiny jeho spektáklu jsou bizarní a temné figurky ztroskotanců a manipulátorů. Nakladatel Hermann Schlechtfreund (87 let) a zároveň "spisovatel, předseda Německé obce spisovatelů, bývalý člen surrealistické skupiny, bývalý disident a spolupracovník tajné služby STASI". Schlechtfreund opakovaně týrá svého autora, novináře a básníka Jožku Lipnika, který u něj stále doufá ve vydání svých knih.
Dalším nebožákem je úředník Damian Chobot, mladý muž, který je přepaden na ulici neznámými muži a donucen podstoupit podivnou operaci, přišití chobotu. Tato "chobotomie" je představena jako vrcholně pokrokový akt, který je vylíčen pomocí stejně nadšeného jazyka jako kdysi kolektivizace nebo industrializace.
Damian pak bloumá na stránkách komiksu a hledá viníka. Čtenáře napadne, že si za to může sám, protože když se konečně chobotu zbaví, nechá si ho v jakémsi pomatení smyslů znovu přišít.
Tím hlavním padouchem je ale záhadný muž zvaný doktor Žena, který provádí nechutné experimenty na lidech. Kromě přišívání chobotů například podává klientům kuřecí hormony, které sice lidské vlastnosti dočasně vylepší, ale po nějaké době z člověka učiní slepici.
Zní to všechno zmateně? Nepochybně, protože přesně tak se tento komiks na první a i na druhé čtení jeví. Mnoho věcí do sebe zapadne, až když se k nim čtenář vrací poněkolikáté. Některé zůstanou záhadou navždy. Je to hra se žánrem i čtenáři - ostatně Monstrkabaret lze vidět také naživo.
Pokud jde o kreslířskou stránku věci, Vojtěch Mašek pracuje hodně s černobílým fotografickým základem, který navozuje atmosféru blízkou tísnivému snu. Do fotografií pak dokresluje další prvky. Jindy využívá opakování stále stejné vlastní kresby a mění se pouze text v "bublinách".
Vlastně proč ne, řekne si čtenář. Vždyť například v dialozích mezi Schlechtfreundem a Lipnikem právě z téhle formy cítíme onu strnulost, jakou pociťuje každý, kdo přináší šéfovi ke schválení plody své práce.
Jediného náznaku pohybu je občas dosaženo tím, že postavy sledujeme z různé vzdálenosti. Jindy se mezi obličeji najednou objevují známé postavy z mediálního světa nebo povědomé pražské ulice.
To jsou však jediné okamžiky čehosi známého a důvěrného. Kdo si chce teď dopřát nějakou milou četbu, která zahřeje u srdce, neměl by se do četby tohoto komiksu pouštět. Leda by ho nad stránkami potěšilo, že jiní jsou na tom ještě hůř.
Vojtěch Mašek, Džian Baban: Za vším hledej doktora Ženu aneb Další hra se slony. Tichý syndikát, Praha 2006, doporučená cena 299 korun.
