Ostrava - Ostrava, označovaná za ocelové srdce Česka, má ambici stát se Evropským hlavním městem kultury 2015.

Vedení tamního magistrátu si najalo úspěšného filmového a televizního producenta Čestmíra Kopeckého, aby komisi z Evropské unie přesvědčil, že právě severomoravské město je tím pravým kandidátem.

Kopecký je ředitelem projektu, se kterým se Ostrava do soutěže přihlásí. V roce 2015 budou evropská hlavní města hned dvě - to druhé bude belgické.

Dotaz, jak se stalo, že bude rodilý Pražan pracující především v české metropoli, propagovat Ostravu, Čestmíra Kopeckého trochu naštve. "Ostravu mám rád a líbí se mi, i když tam nebydlím. Žádné jiné město bych nedělal," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

"Kultura, která je v Ostravě, je vyvzdorovaná. Vzniká přirozenou cestou. Nedělá se tam umění pro umění. V Ostravě se prokousává, jde to od lidí, kteří umění tvoří až po diváky. Je to tak přirozené, že to dává kultuře smysl," vysvětluje, proč ho krajské město zajímá.

Fascinuje ho například, jak fungují místní divadla. Vysvětlení je trochu kuriózní. "Divadla jsou v Ostravě pořád plná, přitom některá mají takový repertoár, se kterým by v Praze dávno skončili. Lidé na to chodí, to je krásné."

Nadchnul ho také fenomén Baníku a jeho fanoušků. "Zažil jsem, když Baník prohrával 3:0. A tisíce fanoušků procítěně zpívaly - Baníčku my tě neopustíme, bo my ti věříme," popisuje zážitek ze stadionu. "To je zajímavější, než obraz. Kdybych měl v sobě čtyři panáky, tak bych se rozplakal."

Evropským městem kultury 2009 bude rakouský Linec a litevský Vilnius, v roce 2013 to čeká slovenské Košice. | Foto: Ondřej Besperát

Aktuálně.cz.: Jak jste se k této práci dostal? Bylo výběrové řízení?

Nebylo, ale jak na takovou věc dělat výběrové řízení? Jaké s tím má kdo zkušenosti? Nemělo by to asi moc velký smysl. To se stane v každé zemi jednou za mnoho let. V takovém případě asi nezbývá, než se na někoho obrátit. Takže oslovili přímo mě.

A.cz.: Prožil jste v Ostravě něco mimořádného? Proč jste se do toho dal?

Párkrát jsem v Ostravě byl a líbilo se mi tam. Nemám ji rád proto, že bych tam něco významného prožil, ale proto, jaká je. Nedávno jsme tam točil film Sluneční stát. Film jsme umístili do Ostravy, protože je to město, které má něco více než ostatní. Jiné město bych nedělal. Plzeň, která se do soutěže také hlásí, určitě ne. A Karlovy Vary jedině o tom, proč hlavním městem kultury být nemohou.

A.cz.: Čím je tedy pro vás tak zajímavá?

Je to město, které pro kulturu až tak moc neudělalo. Přesto tam existuje, je kvalitní a zajímavá. Je to jako když se mezi kameny ve skále prodere rostlina. Kultura, která je v Ostravě, je vyvzdorovaná. Vzniká přirozenou cestou. Není to jako když dá někdo ročně třicet milionů na Národní divadlo. V Ostravě se umění prokousává, jde od lidí, kteří umění tvoří, až po diváky. Je to tak přirozené, že to dává kultuře smysl.

A.cz.: Takže znáte dobře ostravské umění?

Asi ho znám lépe, než brněnské, kde jsem byl tři roky ředitelem Husy na provázku, nebo karlovarské, kde jsem žil. Ještě více než ostravské umění mne ale zajímají lidé, kteří tam žijí. To je ještě něco silnějšího.

Byl jsem třeba v Ostravě na fotbale, Baník prohrával 3 : 0, bylo tam dvacet tisíc diváků a zpívali, Baníčku, my tě neopustíme! To je zajímavější, než nějaký obraz. Kdybych měl v sobě čtyři panáky, což jsem neměl, tak bych se rozplakal. Ale líbí se mi to moc.

A.cz.: Co pro přihlášku do soutěže připravujete? Je známo, že chystáte Bílou knihu, jakousi encyklopedii kultury v Ostravě, velkou výstavu, filmový festival.

Ty akce nejsou klíčové, ale chceme, aby byly součástí přihlášky, která musí být podaná do konce října. Nejtěžší a nejdůležitější je najít téma. Evropská komise jmenuje sedm lidí z Bruselu, české ministerstvo kultury jmenuje šest lidí. Těchto třináct lidí bude rozhodovat, které město titul dostane. Vše podřizujeme tomu, aby těch třináct lidí vybralo Ostravu. Komise bude zkoumat, jestli naše téma bude mít pro Ostravu smysl, jestli to, co vymyslíme, bude dál fungovat.

Ve stávající koncepci kultury města jsou různé věci. Některé upřednostňujeme, některé ne. Tvoříme vizi Ostravy, jak by mohla vypadat, kdyby měla všechny podmínky. Vybíráme, co by se hodilo, aby ten titul dostala. Ale jen navrhujeme. Přihlášku podává město. Hledáme téma, se kterým by se dalo vyhrát. Město se s ním musí identifikovat.

A.cz.: Navrhnete několik témat?

Ne, jen jedno. Řekneme, že Ostrava chce být opět evropským městem kultury jako jím byla ve třicátých letech minulého století a vypodobníme, jak by to mohlo vypadat, co Ostrava chystá, jak chce doplnit kulturní život, který tady existuje. Jestliže však například usoudíme, že město by mělo postavit za padesát miliard koncertní síně, divadla, galerie, tak město může říct, že je to blbost, že na to nemá. Takže hledáme něco, co je reálné.

A.cz.: Co konkrétně tedy navrhujete?

To neprozradím. Nechceme totiž, aby jiná města od nás přebírala nápady. To se v této soutěži stává, takže pak nakonec mají všichni stejná témata. Ale můžu říct, jaké jsou naše teze. Některá kulturní města vyšla z toho, že udělají velkorysým způsobem tlustou čáru za svou industriální minulostí. Mají ambici postavit město znova a jinak.

My k tomu naopak přistupujeme tak, že Ostrava se se svou minulostí úplně neidentifikuje, ale že by ji měla poznat a navázat na ni. Protože tady byla kulturní kontinuita přerušena. Stalo se, že v průběhu 2. světové války a v průběhu dalších čtyřiceti, padesáti let, že to, co bylo předtím vybudováno, bylo zničeno a nenavazovalo se na to.

Máme představu, že by si Ostrava měla říct, jaká byla, jaké má kořeny, jaká chce být. Ostrava se liší od mnoha jiných měst například tím, že tam žilo pět národností. Málokteré město bylo tak multikulturní. V Ostravě žila významná německá, židovská, polská, slovenská komunita. Ostrava vznikla s těmi všemi národnostmi jako samostatné město s vlastní kulturou.

Nevznikla však tak, že by se po staletí vyvíjela přirozenou cestou, ale v podstatě založením několika továren. Je tady nebezpečí, že když nebude práce, lidé půjdou jinam. Je potřeba, aby se s městem identifikovali. Proto chceme, aby si Ostrava nějakým způsobem zopakovala, jak vznikla, jakou má historii, co v ní kdy bylo. A pokusila se na to navázat. Žádné město to neudělalo.

A.cz.: Jak by si to Ostrava měla zopakovat?

Chtěli bychom například, aby vznikla historie Ostravy v knižní podobě. Otevřená encyklopedie kultury v Ostravě, na které pracujeme, bude jen na 250 stranách, ale bude základem velké encyklopedie města. Tam bude o Ostravě úplně všechno co se dá o její minulosti i současnosti zjistit. To je ambiciózní úkol, který by Ostravu stejně jednou čekal.

A.cz.: A co dál?

Druhou věcí bude výstava. Budou tam všechny výtvarné techniky. Dělá to Lenka Lindaurová, mimo jiné kurátorka Světové výstavy v Šanghaji 2015. Udělá obraz toho, jak byla Ostrava ztvárňovaná ve výtvarném umění, kteří výtvarní umělci tvořili v Ostravě, jaké významné artefakty jsou v držení ostravských sbírek a soukromých sběratelů.

Zároveň jsme také vyzvali obyvatele, kteří mají doma nějaké zajímavé artefakty, obrazy, fotografie staré Ostravy, aby se nám ozvali. Jsme zvědavi, co se najde.

Na výstavbě budou samozřejmě zastoupeni i současní ostravští výtvarní umělci nebo výtvarníci žijící v Ostravě. Bude tam mimo jiné také nejstarší dochovaný vycpaný sob, který na Ostravsku zahynul. A bude tam pochopitelně velká socha horníka vytvořená z uhlí a mnoho dalších věcí.

A:cz.:A proč filmový festival?

Ostrava nemá žádný mezinárodní filmový festival, přitom k tomu má daleko lepší podmínky než jiná města, především zázemí kin. Nevadí, že nemá filmaře. Chtěli bychom pustit v Ostravě na podzim všechny filmy, které byly v Ostravě natočeny, jsou o Ostravě, anebo se jí zabývají, to znamená - Ostrava ve filmu a film v Ostravě?

Zároveň tam bude televizní sekce, protože Ostrava je druhé město v Československu, které mělo televizní studio, má tedy i svou nesmírně zajímavou televizní historii. V Ostravě bylo svého času výjimečné studio Československého rozhlasu, takže festival bude mít i rozhlasovou sekci.

K projektu vzniknou internetové stránky, bude to takový maximální web, na kterém bude úplně všechno o Ostravě. Budou tam také fotografie, poezie.

Titul Evropské hlavní město kultury uděluje evropská komise a evropský parlament jednomu nebo dvěma evropským městům, které mají po celý rok možnost představit Evropě jejich kulturní život a rozvoj.Tradice začala v roce 1990. | Foto: Ondřej Besperát

A.cz.: Co se bude dít, když Ostrava titul získá?

Pak se to bude všechno připravovat. Je v plánu, že vzniknou nové budovy, kulturní zařízení, dostavby, třeba i nějaké místní knihovny. Máme ambici, aby se Ostrava dočkala nějaké velké stavby, galerie moderního umění, koncertní síně, to bude záležet na kvalitě projektů, které vzniknou.

Nepopiratelným faktem je, že všechna města získala přes tuto soutěž přístup k evropským a státním penězům. Dá se říct, že na jednu korunu, kterou Ostrava prostaví, může přijít osm až deset korun odjinud. Dá se tedy očekávat velký ekonomický efekt.

A.cz.: S kým spolupracujete?

Máme přípravný tým, ale oslovili jsme v podstatě úplně všechny. Kromě známých umělců také asi osmdesát subjektů, které pracují v kultuře v Ostravě. Dal jsem jim jediný úkol: Představte si sami sebe Ostravě v roce 2015. Co děláte, co umíte? A zároveň se zkonfrontujte s někým ze světa.

Třeba baletní soubor Národního divadla moravskoslezského předvede nový balet, který ještě nebyl inscenovaný, zároveň si pozve Baľšój těátr. Nebo třeba školka pro handicapované děti udělá v roce 2015 nějaký program, pozve rodiče a známé a také podobnou školku z Francie. Tak si představuji konfrontaci Ostravy s Evropou. Lidé z Ostravy budou mít příležitost podívat se jinýma očima na to, co mají v Ostravě.

A.cz.: Byl jste někdy v některém hlavním evropském městě kultury, když jím bylo? Jak to vypadalo?

Byl jsem, v roce 2000 v Praze. Vůbec se mi to nelíbilo. Byla to blbost. Nikdo nepoznal, co tam probíhá, nic z toho se nezachovalo. My naopak chceme, aby všechno, co připravujeme, žilo dál svým životem. I kdyby Ostrava ten titul nezískala.

A.cz.: Jak se liší práce na tomto ostravském projektu od produkování filmů?

Neliší se to. Když dělám film, tak si představuji, co z toho má být. Přemýšlím, s čím má divák odcházet z kina, co chci, aby v něm zůstalo. A v tom případě chci, aby Ostrava byla Evropským hlavním městem kultury 2015. Je to výzva.