Recenze - The warm-up exhibition, tedy výstava, která vás rozehřeje; to je podtitul prezentace tří autorů, kteří bývají pořád ještě stereotypně vnímáni především jako klíčoví představitelé českého urban-artu a hlavně jeho nejdiskutovanějšího a nejradikálnějšího projevu - tedy graffiti. Ale ono už je to nějakou dobu trochu jinak.
Pravdou je, že ortodoxní sprejery by opravdu mohl zatím poslední společný projekt POINTa, PASTY a TRONa rozpálit do běla už tím, že se jmenuje Boutique. Jenže ti se asi do pražské Chemistry Gallery na Kampě podívat nepůjdou. A to je vlastně dobře, protože - při vší úctě - jim tahle výstava asi moc určená není, míří spíš na jinou cílovku. Trochu víc posh. Mimochodem její název, i když je zřejmě míněn s nadsázkou, naprosto sedí, a to je také hlavní důvod, proč z vystoupení těchto tří oblíbených umělců střední generace nikdo jiný asi horkou krev mít nebude.
Aby bylo jasno - POINTa omrzelo být POINTem. Možná na čas, možná definitivně, ale každopádně se z něj už před časem zase stal Jan Kaláb. Nenápadný kamarádský coming out provedl mailem právě při rozesílání pozvánky na tuhle výstavu. PASTA sice pořád ještě vydává graffiti magazine Clique, ale všichni vědí, že výtvarně i mentálně je dávno někde jinde. TRON je celkem úspěšný grafik. To není výtka. To není nic proti ničemu. To je prostě realita.
Výstava Boutique je prezentací, která by se dala označit jako tři v jednom. Přesněji tři samostatné expozice v jednom prostoru. Nejde tedy o nějaké zvláštní ideové nebo komunitní, tím méně výrazové souznění. Každý z výtvarníků se představuje sám za sebe vedle těch druhých, a to tím, co je pro něj typické.
Honza Kaláb (POINT) geometrickou abstrakcí, Zdeněk Řanda (PASTA) popartovou vizualitou a Michal Škapa (TRON) svéráznou směsí komiksové exprese. Odkazy k jejich pouliční minulosti tu samozřejmě najdete, ale nehrají příliš významnou roli. Fungují spíš jako jemná připomínka východisek.
Co se techniky týče, vládnou na výstavě především úhledné digitální tisky, ať už na papíře, nebo na plátně, mezi objekty pak samozřejmě lightboxy, kterými se - kromě jiného - Zdeněk Řanda proslavil. Z logiky věci je typický hlavně výrazně grafický projev, který akcentuje obrysovou linearitu a čisté barevné plochy. Nikoho zřejmě nepřekvapí ani relativně hojná práce s písmem.
Nejsyrovější formu vyjadřování - stejně jako nejširší spektrum výrazových poloh - si uchoval Michal Škapa, zatímco další dva inklinují k větší čistotě tvarosloví a jejich typický styl se stal spolehlivým rozlišovacím znamením ve smyslu značky. Chytlavá tématika, efektní projev se známkami aktuálních hravě-dekorativistických tendencí, zvládnutá forma a precizní technické provedení, to jsou charakteristické znaky většiny vystavených prací, z nichž některé jsou navíc korunovány vtipnou pointou. Instalace je standardní, spíš estetická než významová.
Je nad slunce jasné, že z exteriérového městského designu se stal interiérový, ale standardní nároky na něj splňuje spolehlivě - včetně toho, že série tisků jsou limitované. Sběratelsky atraktivní projekt je zajímavý i přístupnými cenami, které většinou krouží kolem deseti tisíc.
To je samozřejmě zajímavé už proto, že asi málokomu ze střední generace by vadilo žít s vybroušenou kompozicí Honzy Kalába nebo komiksovou bublinou Zdeňka Řandy nad hlavou.
Jak jsem napsal na začátku: název výstavy sedí. A že se vám - jako mně - může stát, že k její prohlídce budou z repráčků vyhrávat Beatles, tak nějak patří k věci; stejně jako upozornění, že solo exhibitions coming soon... Ta informace se ostatně hodí už proto, že výstava brzy končí.
Boutique - Jan Kaláb, Pasta a Tron, The Chemistry Gallery. Praha, do 31. března.
