Londýn - Na své nejznámější dílo spotřeboval Antony Gormley přes dvě stě tun oceli. Na nejnovější "stodenní" sochu, která je od pondělí na Trafalgarském náměstí, mu stačí do 14. října jen 2400 Britů.

Dominantou populárního místa je sloup oslavující vítězství admirála Nelsona. Ve třech rozích stojí na podstavcích sochy, čtvrtý sokl je prázdný; z počátku nezbyly peníze, poté nebylo jasné, čí socha by tu měla být vztyčena.

Foto: Reuters

Od roku 1999 londýnská radnice podstavec v konkurzu propůjčuje umělcům pro konkrétní projekty. A jedním ze dvou letošních vítězů je právě Gormley s dílem The One and Other (Ten i onen). 

Jeho návrh byl prostý: na soklu se 100 dní po hodině střídají dobrovolníci, kteří tak „představí současnou zemi s jejími sny i problémy". Co budou lidé po svých šedesát minut slávy konkrétně dělat, je prý jejich věc. Jedinou podmínkou je legalita.

Šedesát minut slávy

Autor chce, aby jeho „socha v čase" byla nejen portrétem současné Británie, ale zároveň tu opět rozvíjí své oblíbené téma - testování lidí v neobvyklých situacích. A tady hodlá ozkoušet, jak se budou cítit na tak frekventovaném místě; zda si uvědomí rozdíl a napětí mezi "vystavením a slávou".

K účasti na projektu se přihlásilo 14 500 dobrovolníků, vítěze vybírá až do začátku září náhodně počítač; každému regionu země byl ovšem předem přidělen počet hodin úměrný velikosti jeho populace. Vystavit se hodlá i sám autor: bude zpívat nebo modelovat hliněnou sochu.

Foto: Aktuálně.cz

„Zajímá mě, co se lidé o světě dozvědí z téhle pozice. Jak po tu hodinu budou vnímat svůj život a koho budou chtít reprezentovat," říká Gormley a odmítá výtky médií, že se bude jednat jen o spektákl ve stylu iluzionisty Davida Blainea.

V tom ho podpořil i londýnský starosta Boris Johnson. "Je to skvělý nápad a ukázka, jak přiblížit umění lidem - je to demokratizace umění," prohlásil v pondělí.

Zahájení projektu sice trochu narušil protikuřácký aktivista, který na podstavec vylezl těsně před "oživením sochy". Po domluvě ho ale opustil a přepustil místo první účastnici, pětatřicetileté ženě v domácnosti Rachel Wardellové. Po ní nastoupil zdravotník Jason Clark, který si natáčel na kameru, jak ho lidé sledují.

Zatím nejstarší ohlášenou účastnicí je třiaosmdesátiletá Gwynneth Pedlerová z Oxfordu, která si hodlá - zřejmě v námořní tradici místa - vzít nahoru signální vlaječky. Studentka Heather Pringleová tu zase chce oslavit své dvacátiny.

Chlápek s trnovou korunou

Foto: Aktuálně.cz

Kromě Gormleyho vyhrál letos místo na soklu ještě Yinka Shonibare. Hodlá na něj postavit láhev s modelem Nelsonovy lodi. Což je od umělce nigerijského původu chápáno jako narážka na imperiální minulost hrdého Albionu právě v místech, kde je vzpomínka na ni dodnes živoucí.

Gormleyho živá socha vystřídala skleněnou barevnou maketu futuristické stavby od Thomase Schutta. Většina umělců se ale "na podstavci" snaží vést dialog právě s historií a symbolikou náměstí. Jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších děl byla hned roku 1999 socha Krista od Marka Wallingera nazvaná Ecce homo.

Autor se prý stojící postavou "chlápka s trnovou korunu" nechtěl nikomu vysmívat ani provokovat, ale v sousedství generálů ho chtěl ukázat jako obyčejného člověka a zároveň politického vůdce utlačovaných lidí.

Anděl severu a naděje

Gormley je autorem jedné z vůbec nejoblíbenějších soch v britském veřejném prostoru - obrovité skulptury Angel of the North (Anděl severu) dokončené v roce 1998.

Foto: Aktuálně.cz

Anděl s výškou 20 metrů a rozpětím křídel 54 metrů stojí na kopci a kontroluje pod ním se vinoucí dálnici D1. Náklady na výrobu sochy ve výši milionu liber tehdy poskytla Národní loterie.

Gormley říká, že už svou velikostí a náročností měla skulptura symbolizovat vůli vytvořit něco nového a velkého v dobách nejistot a pochybností. Čímž mínil hospodářské a sociální problémy tehdy skomírajícího industriálního severu.