Příběh, který vám spiklenecky určitě vyprávěl známý s tím, že ho má od svého známého, patří k moderním pověstem, takzvaným městským mýtům; město je totiž pro jejich zrod i další život ideálním podhoubím. Tyhle zaručeně pravdivé zkazky se nikdy nestaly, ale o to jsou půvabnější.
Folklorista a etnolog Petr Janeček jich ve své knize shromáždil 136 a nazval ji podle jednoho z nejslavnějších mýtů, který ve vyprávění Čechů koloval - Černá sanitka a jiné děsivé příběhy.
Kdo by neznal story bující v Československu 80. let na pionýrských táborech a základních školách: sanitka jezdí městy, sbírá malé děti a odváží je neznámo kam kvůli jejich orgánům. Konkurencí mu byly stejně hrůzné příběhy, že kdo jí špičky tehdy nedostatkových banánů, může s nimi sníst i klubko červů, nebo že východním blokem bloudí bytosti, které vznikly po katastrofě v Černobylu.
Janeček je všechny označuje za moderní varianty hrůzostrašných legend, pohádek, bájí a pověstí. Folklór nezemřel s národním obrozením a podobné příběhy jsou dnes (spolu s vtipy) jeho nejrozšířenějším projevem. Jen se už nešíří pouze ústně a při draní peří, ale i přes bulvární média, po internetu a ve filmech. A protagonisté se zmodernizovali, stejně jako kulisy.
Lidé se v moderních mýtech nebojí čertů, ale vraždících maniaků, neděsí je mrtvá voda, ale AIDS. Neodehrávají se na tajemném hradě a v temném lese, nýbrž na parkovišti nebo v metru. A nezačínají formulkou Bylo nebylo, ale spíš ujišťujícím Povídal kamarád kamaráda.
Nicméně princip je pořád stejný. Humor i strach a katarze, porušování obecně vžitých norem, erotika a lechtivá témata. Ale i kolektivní nevědomí a obavy z neznámého, které se projevují v xenofobních mýtech, kde se Češi vymezují vůči cizincům a národnostním i sexuálním menšinám.
Romové v nich kradou kanálové poklopy v temných uličkách, a straží tak většinovému obyvatelstvu pasti. Arabové v rychlých občerstveních ejakulují do kebabů a Číňané sbírají dětskou moč, aby ji spolu s krysami, psy a kočkami přidávali do svých pokrmů.
Hrozbu představují feťáci, kteří zabodávají stříkačky do sedadel, řada nových pověstí se odehrává v odlidštěném prostředí supermarketů; známý je mýtus o únosu dítěte v obchodním domě IKEA.
Některé mýty patří komunitám. Trampové si vyprávějí o nacistickém duchovi Hagenovi, který bloudí štolami středočeského lomu Amerika, řidiči o bezhlavém rytíři-motorkáři.
Janeček pověsti přehledně rozčleňuje do tématických kapitol: v jedné jsou shromážděny mýty o vrazích a úchylech, v dalších zákeřní cizinci, nečekané přísady, historky týkající se automobilů, drog, alkoholu či erotiky, nechybějí pověsti pro pamětníky.
Zábavná kniha na dlouhé večery má i hodnotu populárně naučnou. Porovnáním se zahraničními souputníky Janeček dokazuje, že jde o současné legendy, které se nezávisle na sobě vyprávějí v nejrůznějších zemích. Ze zveřejněných pověstí má podle autora padesátka jasné mezinárodní paralely.
Některé mají vysledovatelné kořeny hluboko v minulosti, asi čtvrtina pak reálný základ, řadou vypravěčů samozřejmě zkreslený či zveličený. Po tomto ale autor nepátrá, několikrát zmiňuje, že to nemá smysl. Což je možná škoda, zvlášť když folklorista zmiňuje projekt časopisu Mladý svět a jeho rubriku ze 60. let Nové pověsti české, která hledala původ těchhle mýtů.
Kniha je první svého druhu u nás a podílely se na ní desítky informátorů, hlavně z diskusních serverů. Janeček často připomíná právě vliv internetu a čerpá například ze serveru Hoax, který se věnuje vyvracení současných mýtů kolujících hlavně v podobě řetězových emailů.
Ediční poznámka připomíná, že práce si neklade za cíl být reprezentativní sbírkou současných pověstí a fám - a slibuje budoucí komplexnější studii. Ilustrovaná kniha je ale důkladně vypravena, doplněna o doslov, výběrovou bibliografii i filmografii a seznam informátorů a informátorek.
K těm se může přidat čtenář tím, když na autorův email zašle sám příběhy, které slyšel. Nebo může ve společnosti zvolat Dost, tohle je městský mýtus. A místo toho si vymyslet svoji historku a čekat, jestli vznikne nová pověst. V knize často zmiňovaná virtuální realita nemusí být jen prostředníkem, ale i tématem mýtů: kupříkladu chatování s vymyšlenou identitou je ideálním materiálem...
Černá sanitka a jiné děsivé příběhy, Petr Janeček, ilustrace Toy_box, nakladatelství Plot, vydání první, Praha 2006, 368 stran.
