Chorvatská secese: zážitek i otázky

Jan Skřivánek
6. 5. 2006 14:00
Praha - Výstava Secese v Chorvatsku, kterou až do začátku září hostí Obecní dům, nabízí atraktivní podívanou. Její koncept však vzbuzuje rozpaky.

Základním problémem je, že expozice je převzatou akcí dodanou "na klíč" chorvatskou stranou. Jde o putovní verzi velkého projektu realizovaného v letech 2003 až 2004 Muzeem umění a řemesel v Záhřebu.

Nesoustředí se jen na projevy secesního umění v Chorvatsku samém, ale snaží se představit secesi jako celoevropský fenomén. Vysvětlit, co to vlastně ta secese je. V Záhřebu snad měl takový přístup smysl, ale pro "secesní" Prahu se nehodí.

Hřích, Franz von Stuck, po 1893, Muzeum umění a řemesel, Záhřeb
Hřích, Franz von Stuck, po 1893, Muzeum umění a řemesel, Záhřeb | Foto: Aktuálně.cz

O tom, co je to secese, má český divák (a pravidelný návštěvník výstav Obecního domu zvlášť) poměrně slušnou představu. Zajímavější než takhle obecně koncipovaná přehlídka by pro něj byla výstava snažící se ukázat právě specifika a zvláštnosti secese "chorvatské".

Bukovac byl Pražák

Slabinou je i to, že výstava není nijak lokalizovaná ve vztahu k českému prostředí. Autoři naprosto rezignovali na snahu hledat vzájemné styčné body mezi oběma zeměmi.

Zrcadlo, Vídeň, 1900-1906, Muzeum umění a řemesel, Záhřeb
Zrcadlo, Vídeň, 1900-1906, Muzeum umění a řemesel, Záhřeb | Foto: Aktuálně.cz

Přitom se toto téma vysloveně nabízelo, neboť vůdčí představitel chorvatské secese Vlaho Bukovac (1855-1922) byl od roku 1903 profesorem na pražské Akademii.

Jedno z nejpůsobivějších děl expozice, Bukovacův obraz Fantazie, téměř surrealistická malba useknutých dětských hlaviček pověšených za vlasy na zdi je ostatně signován "Praha 1906".

Má mě rád, nemá mě rád, Neznámý fotograf, 1910, Muzeum umění a řemesel, Záhřeb
Má mě rád, nemá mě rád, Neznámý fotograf, 1910, Muzeum umění a řemesel, Záhřeb | Foto: Aktuálně.cz

V zajetí vlastní důležitosti

Snaha představovat secesi jako internacionální fenomén by šla chápat jako sympatický pokus vyhnout se nacionalistickému pojetí. Obávám se ale, že tak tomu v tomto případě není.

Zdůrazňování skutečnosti, že s projevy secesního umění se setkáváme po celé Evropě, totiž autorům slouží hlavně jako alibi, jak se vyhnout problematice centra a periferie - a přiznání, že bez Vídně by žádné secese v Chorvatsku patrně nebylo. (Jen aby nedošlo k mýlce: Praha zase tak velkým centrem taky nebyla!)

Marya Delvard, Tomislav Krizman, 1908 Grafická sbírka Národní a univerzitní knihovny, Záhřeb
Marya Delvard, Tomislav Krizman, 1908 Grafická sbírka Národní a univerzitní knihovny, Záhřeb | Foto: Aktuálně.cz

Představa uměleckého stylu, který nevyrůstá z konkrétních podmínek, ale je bezprostředním projevem "ducha doby", je přitom koncept, jenž se zrodil právě v nacionalistickém 19. století a s nímž už dnešní dějiny umění ve světě příliš nepracují.

Zajímavější než zkoumání secese jako jakéhosi "univerzálního fenoménu" je studium konkrétních podmínek, v nichž se secesní umění v té které evropské zemi rodilo. Přiznaní, že centrum bylo někde jinde, přitom vlastním dílům na kvalitě nikterak neubírá. Bát se toho je zbytečné.

Je se na co dívat

Samotná expozice je nicméně divácky velmi atraktivní. K vidění jsou nejen obrazy a sochy, ale též řada skvělých ukázek užitého umění z nejrůznějších koutů Evropy. Nechybí nábytek, porcelán, šperky ani móda.

Slunečník, Rakousko, kolem 1900, Muzeum umění a řemesel, Záhřeb
Slunečník, Rakousko, kolem 1900, Muzeum umění a řemesel, Záhřeb | Foto: Aktuálně.cz

Vtipné je řazení některých oddílů podle různých společenských fenoménů. Jedna část je například věnována tanci, další sportu nebo kavárenské kultuře, jiná se zabývá ranní toaletou.

Návštěvu výstavy lze jedině doporučit. Těžko se však zbavit dojmu, že jde v jistém smyslu o promarněnou příležitost. O chorvatském umění se toho nakonec člověk dozví míň, než by od takové akce čekal.

Secese v Chorvatsku.  Obecní dům. Praha. Výstava se koná do 3. září 2006.

Oficiální stránky Obecního domu ZDE.

 

Právě se děje

Další zprávy