Projekt, na základě kterého cenu získala, ale provázejí dohady o autorství.
Klímová na vlastní kůži opakovala pět akcí pěti umělců ze 70. a 80. let, aby zjistila posun jejich kontextu a významu v dnešním světě. Programově se seznamovala jako Jiří Kovanda v roce 1977, prodávala na tržišti předměty, které jí připomínaly přátele - jako druhdy Jan Mlčoch nebo po třech dnech a nocích beze spánku trávila tu čtvrtou na stromě jako v roce 1975 Petr Šembera. Vznikl působivý záznam doplněný neméně působivým komentářem s původními autory.
Jenže se objevil názor, že jde jen o rozpracování práce Daniely Baráčkové, mladé umělkyně z pražské VŠUP. Ta už před jedním a půl rokem provedla prakticky totéž co Klímová, transformovala v čase akci Jiřího Kovandy. O tom, že její projekt není původní, tak Klímová spolupracující s Kovandou musela vědět.
Barbora Klímová nepatří mezi umělce velkých gest ani skandálních projevů. Pozorně zkoumá a nenápadnými intervencemi do prostoru a času narušuje hranice stereotypu. Často pracuje s detaily odvozenými z konkrétního prostředí, které posunuje do nové roviny nenápadně měnící stokrát opakovanou situaci, a tím i její zažitý a předpokládaný prožitek. Dlaždice položené na chodbě na stejné dlaždice tak, aby vytvořily drobnou vrstvu navíc, která s sebou nese efekt podobný silničnímu retardéru; lampy veřejného osvětlení, které se na nočním náměstí zhasínají a spínače reagující na pohyb chodců je zase zapínají...
Po loňském vítězství Kateřiny Šedé také letos získala Chalupeckého cenu pro výtvarného umělce do pětatřiceti let rodačka z moravské metropole. Umělecké Brno s úspěchem Barbory Klímové narušilo letitou pražskou hegemonii.
Podobnosti mezi Klímovou a Šedou je víc, obě jsou stejný ročník 1977, a patří tak mezi nejmladší laureáty soutěže. Obě získaly cenu ještě před třicátými narozeninami a jen rok, respektive dva po absolutoriu, což bylo do předloňska unikum. Obě vystudovaly brněnskou Střední školu uměleckých řemesel a obě se na konci devadesátých let v rozmezí jednoho roku dostaly na FaVU v Brně. Kateřina Šedá ale udělala příjimačky i na pražskou VŠUP a AVU, kam nakonec nastoupila do ateliéru Vladimíra Kokolii.
Barbora Klímová naopak studiem v intermediálním ateliéru zůstala Brnu věrná. Během let získávala zkušenosti i na školách v zahraničí, od Británie přes Maďarsko po Nizozemsko a Belgii, přesto je její jméno i tvorba s Brnem spjatá. Všechny její významné samostatné i kolektivní výstavy, kterých se zúčastnila, proběhly právě zde.
V roce 2001 prošla dnes už kultovní galerií Eskort, zaměřenou na mladé umění, a její zatím nejvýraznější autorskou výstavu nazvanou SLIders (2005) zaštítila Moravská galerie. Z kolektivních prezentací je třeba zmínit alespoň kurátorskou výstavu Jany Kalinové Za určitých okolností by to mohla být pravda v Domě pánů z Kunštátu a loňské V. bienále mladého umění v pražském domě U Kamenného zvonu.
Ve finále letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého se rozhodnutím mezinárodní poroty s Klímovou střetli Jan Jakub Kotík, Dominik Lang, skupina Rafani, Dušan Skala a Tomáš Svoboda. Všichni finalisté se letos vyjadřovali konceptuálně, žádný nenabídl na výstavu malby nebo jiná klasická média.
S cenou je spojena finanční odměna 100 000 korun a studijní pobyt ve Spojených státech.
