Dnes třiaosmdesátiletá žena usiluje o navrácení sedmi dochovaných portrétů, které jsou v majetku Osvětimského muzea, už víc než deset let. Na její příběh koncem srpna upozornil list New York Times.
Dina Babbittová, rozená Gottliebová, před válkou studovala na umělecké škole v Brně. V roce 1942 byla spolu se svou matkou deportována do Terezína a odtud pak do Osvětimi, do tzv. rodinného tábora, kde byly vězněny celé rodiny.
Proč nacisté tento "privilegovaný" tábor pro pět tisíc českých Židů zřídili, není dodnes zcela jasné. Po půl roce, v březnu 1944, však všechny jeho obyvatele bez jakékoli selekce povraždili. Přežilo všehovšudy 27 lidí.
Dina Gottliebová smrti unikla díky malbě Sněhurky a sedmi trpaslíků, kterou k obveselení dětí namalovala na stěnu jednoho z baráků. Obrazu si všiml doktor Josef Mengele a pověřil ji portrétováním romských vězňů. Její kresby měly posloužit jako obrazová dokumentace pro knihu o jeho "výzkumech".
Po válce se Dina Gottliebová usadila v Paříži. Zde našla práci jako animátorka na britsko-francouzské verzi Alenky v říši divů. Hlavním animátorem byl tehdy její budoucí manžel Američan Art Babbitt, který před válkou pracoval pro studio Walta Disneyho. Podílel se i na Sněhurce a sedmi trpaslících.
V roce 1973 se Dině Gottliebové-Babbittové ozvali zástupci Osvětimského muzea s tím, že ji identifikovali jako autorku portrétů, které muzeum zakoupilo v roce 1963. Babbittová následně Polsko navštívila a poskytla muzeu svědectví o okolnostech vzniku kreseb. S jejich vystavením prý souhlasila. Ona sama říká, že už tenkrát žádala o jejich navrácení.
Naplno spor o vlastnictví kreseb propukl v druhé polovině 90. let, kdy muzea na celém světě začala vracet umělecká díla ukradená za války nacisty. Na podporu nároků Babbittové se v roce 2002 dokonce vyslovil americký Kongres, který vyzval prezidenta, aby "učinil vše potřebné" pro jejich navrácení.
"Všechno včetně spodního prádla nám sebrali. Všechno, co jsme kdy měli. Mého psa, náš nábytek, naše oblečení. A teď se konečně najde něco, co jsem já vytvořila, co mi patří a oni mi to odmítají dát. Proto se cítím stejně bezmocně jako tenkrát," vysvětlila Babbittová svůj postoj v listu New York Times.
Osvětimské muzeum kresby odmítá vrátit s poukazem na to, že jsou důležitým historickým artefaktem a že je získalo zcela legálně. Bojí se též, že by mohlo jít o precedent k dalším právním sporům a restitucím - každý objekt v jeho expozici měl přece původně konkrétního majitele.
Babbittové muzeum navrhlo, že jí kresby zapůjčí do konce jejího života. Ona takový kompromis odmítá a trvá na svých vlastnických nárocích.
