Recenze - Krátké životy, sedmý svazek komiksového opusu Sandman z dílny Neila Gaimana, jsou jako stvořené k zamyšlení nad celou sérií i k zimní meditaci. Jejich hrdina Sandman - neboli Morfeus neboli Pán snů s vizáží Roberta Smithe v opravdové depresi - se opět vydává na pouť světy lidí i bytostí starších než sám čas.
Uvádí tak do pohybu vzrušující rej snů, reality, vysokého umění i folkloru; roztodivných elementů jitřících fantazii a zvoucích čtenáře do tenat narativní Oduly. Gaiman svými romány, povídkami a komiksy s lehkostí představuje vlastní filozofii světa jako mýtu a snu, v němž stěžejní roli hraje vyprávění jako to, co nás reflektuje i definuje. Koneckonců tvrdí, že všichni si příběhy (a jejich předávání) dlužíme a Sandmanem tento dluh částečně splácí.
Sen, z něhož se nechce probudit.
Autor románu Američtí bohové tu vychází z archetypů a schémat, jež neúnavně rozvíjí a vrství do ohromující epické šíře. Podařilo se mu tak rozvinout estetický koncept a originální poetiku - nezaměnitelnou s dílem jakéhokoliv tvůrce nejen v rámci komiksového média.
Sdělování příběhu ve své tradiční formě, která přitahuje syrovostí a sexplicitní brutalitou, se zde mísí s poezií, jež je možná občas psána krví, ale zároveň bují metaforami, zámlkami a obrazy s puncem snu, z něhož se nechce probudit.
Sandmana lze číst kontinuálně jako celistvý a monumentální román protkaný mnoha dílčími liniemi a příběhy, listovat jednotlivými knihami a prohlížet si skvostné obálky a koláže kreslíře Davea McKeana, nebo náhodně otevřít kterýkoliv ze svazků a začít libovolným fragmentem.
Zbývají dva čokoládoví lidé (…) teď zoufale souloží, roztávají šílenou vášní, utrácejí poslední zbytky svých krátkých vypůjčených životů v návalu malinového krému a strachu. - Glosa nad zbytky hostiny, kterou Morfeus připravil pro svou sestřičku Delirium, je nejen horkým kandidátem na vítěze v anketě Existenciální hláška roku, ale především skvěle vystihuje atmosféru a vyznění Krátkých životů.
Morfeus v nich opouští své hájemství, aby s Deliriem putoval světy živých. Výprava, která má pod hlavičkou hledání ztraceného bratra přinést rozptýlení v citové mizérii Pána snů, se stane cestou, během níž všechno podlehne změně - někteří zestárnou, mnozí dokonce zemřou, a na konci bude učiněno jedno fatální rozhodnutí.
Ani bez Zkázy to není tak horké
Z Morfeových sourozenců, které nám autor představil už v předešlých svazcích, se definitivně stali unavení, životem semletí jedinci. Věčné jsou tragické figury uvězněné v koloběhu svých povinností, vládnou silami božstev, ale zároveň jsou sžíráni banálními potřebami běžných smrtelníků.
Radost se proměnila v roztěkané a bezbranné Delirium kladoucí podivné otázky; i z bledého Morfea proslulého krutou sebestředností se stal melancholický podivín, jehož právě opustila poslední milenka.
Jediní, kdo si zatím drží tvář, jsou svůdná sestřička Smrt a mlčenlivý Osud. Krom toho už tři sta let jeden ze sedmi aspektů schází: Sen, Smrt, Osud, Zoufalství, Touha a Delirium postrádají právě bratříčka Zkázu. Zároveň vyjde najevo, že ani poté, co se vykašlal na svůj job, to není tak horké s udržením rovnováhy světa, která by na Sedmi měla teoreticky záviset.
Vyprávění se zpravidla rozvíjí na půdorysu mýtů, legend, biblických příběhů i notoricky provařených okamžiků velkých dějin, které jsou i naší součástí. V Sandmanovi jsou ovšem tyto koncepty vzápětí deformovány a radikálně přetvářeny; vznikají tak nové, barevnější, přitažlivější verze původních příběhů.
Legenda o Orfeovi, jehož rozsápaly Lítice, v Sandmanovi pokračuje s přílepkem rozboru dionýského kultu či poznámkami o temné stránce lidské sexuality: pěvec je tu Morfeovým synem a jeho žijící hlava je na dobu neurčitou odsouzena sledovat východy a západy slunce z ostrůvku v Egejském moři. Není však jen dořečením známé pověsti, ale zároveň zdrojem Sandmanova neklidu a výčitek, spouštěcím mechanismem budoucích událostí.
Bytosti starší než tento svět
Gaiman neúnavně konstruuje celý vesmír komplikovaných, ale vnitřně soudržných fikčních světů, které přitom paradoxně vyrážejí dech svou uvěřitelností! Nepřekvapí roj barevných žabiček skákajících po kanceláři, které z dlouhé chvíle vypouští Delirium, nikdy nevydaný Shakespeare náhodně objevený ve vlastní knihovně ani poznání, že při pohybu každodenností nevědomky potkáváme bytosti starší než tento svět.
Jiné dimenze v Sandmanovi neoddělují konkrétní či pomyslné dveře a přepážky, ale stávají se pevnou součástí běžného životního prostoru všech bytostí. Z dílčích příběhů vzniká síť plná uzlů, odboček a vzorců vzniklých z již utkaných částí.
Epochy, styly a prostředí v sandmanovských příbězích defilují v jediném přítomném okamžiku, který má sílu obsáhnout cokoliv - tajemství původu prvních lidí i obsah posledního svazku Morfeovy knihovny. Je to svět, jehož každičký atom má potenciál vyprávět bizarní, melancholickou nebo zábavnou historku.
Meze vyprávění neexistují, příběh sám ale občas vtipně a drze poukazuje na svou příběhovou - on či jeho vypravěči přiznávají posedlost narativní ekvilibristikou a záměrně stavějí na odiv anatomii vyprávění.
Co je to za slovo pro to, když věci nejsou vždycky stejný… takový to, díky čemu víte, že čas plyne? - Bezelstné tázání Deliria vystihuje stav, kdy prastará božstva čím dál nesnadněji obhajují své pozice. Ištar netančí v chrámu, ale v zapadlém striptýzovém baru, démonický Pharamond jako vedlejšák řídí dopravní společnost. Realita a sen, vývoj a zánik, okamžik a věčnost - nejbanálnější opozice jsou křehčí a zaměnitelnější než kdykoliv předtím. Časy se mění.
Přízeň lidu je vrtkavá a záleží pouze na něm, kteří bohové bohy zůstanou, kdo si bude muset najít normální práci, nebo jestli se novou modlou definitivně stane rozum. Božstva přicházejí a odcházejí, rozum se ukázal být "přinejmenším defektní nástroj" - ale dobrý příběh zůstává dobrým příběhem.
Neil Gaiman, Jill Thompson, Vince Locke: Sandman - Krátké životy. Přeložil Viktor Janiš, Crew 2009.
| Série Sandman Neila Gaimana |
Nakladatelství DC v rámci edice Vertigo vydávalo sérii Sandman pod vedením scenáristy a spisovatele Gaimana v letech 1988-1996. Projekt se těšil přízni komiksových nadšenců i kritiků. V roce 1991 získal příběh A Midsummer Night´s Dream (Sen noci svatojánské, v českém vydání Krajina snů) ocenění pro nejlepší povídku v rámci prestižní World Fantasy Award, čímž se nemůže pyšnit jiné komiksové dílo.
V češtině vycházejí sebrané Morfeovy příběhy díky péči nakladatelství Crew od roku 2002; nyní je v osmi svazcích (Báje a odlesky byly rozděleny do dvou knih) k mání sedm dílů z deseti: Preludia a nokturna, Domeček pro panenky, Krajina snů, Údobí mlh, Hra o tebe, Báje a odlesky, Krátkých životů se českým příznivcům dostalo před Vánoci. Zbývající svazky World´s End, The Kindly Ones a The Wake na vydání čekají.
