Válečný letec, který postavil umění na hlavu a jehož příjmení připomíná výkřik. Už jeho zjev byl působivý a jeho umění dodnes přesahuje většinu toho, na co jsme zvyklí. Je dílem věcné, dílem podprahové, dílem racionální, dílem emotivní, dílem angažované.
K tomu lze ještě připočítat Beuysovu hravost, provokativnost, intelektuální břitkost a působivost, která tkví ve zvláštním způsobu citlivosti ke světu a tím i neustálé aktuálnosti.
Německý umělec světového významu Beuys (1921-1986) měl jednu zásadní vlastnost: neváhal přestupovat hranice. Téměř až do smrti se proto nezbavil občasných nařčení z šarlatánství. Ale Beuys věděl nejen co, ale i proč to dělá; své myšlenky a názory navíc dokázal formulovat až magicky úderně a přesvědčivě.
Cílem umění pro něj bylo osvobodit lidi, umění proto považoval za vědu zkoumající svobodu. Jazyk vnímal jako druh sochy a život jako kreativní proces, v němž se může stát umělcem každý.
Provokativní názory i tvářnost objektů, atypické materiály a smysluplný obsah, to je rozumně nerozumný Joseph Beuys. Osobitý a osobní. I plsť a tuk, dokonalé ztělesnění ne/foremnosti, které jsou "stavebními kameny" mnoha jeho objektů, mají být vlastní připomínkou války. Tehdy ho ve sněhové vánici Rusové sestřelili nad stepí a život mu zachránili kočovní Tataři, kteří ho léčili filcovými zábaly a zvířecím tukem.
Beuys byl založením konceptualista, prováděl a vytvářel v podstatě prosté a neokázalé věci, k nimž většinou používal prostých a neokázalých prostředků. Záznamy a výsledky jeho práce přesto mají schopnost působit jako generátor energie, jako katalyzátor myšlení a jednání, jako návod, jak zacházet se světem a společností - a v tom smyslu se dotýkají filozofie.
Expozice, kterou najdete v pražském Museu Kampa, je redukovanou verzí výstavy Kunstmusea v Bonnu založené na obsáhlé soukromé sbírce manželů Ulbrichtových, kteří ji této instituci darovali. Je rozložená do dvou částí.
První je videoroom, kde můžete vidět práce na papíře, ale hlavně několik klíčových akcí Josepha Beuyse, včetně záznamu kultovního projektu v kleci s divokým kojotem. Druhý sál pak obsahuje především výběr jeho nejznámějších multiplů, multiplikovaných objektů, které jsou pro jeho tvorbu typické a jimiž se proslavil asi nejvíc.
Nechybějí pověstné práce z přelomu 60. a 70. let jako Intuice, Sáně, Filcový oblek nebo Podpora zad jemně utvářeného člověka, ani působivé realizace prakticky z konce života Samurajský meč (1983) a Capri baterie (1985). Expozice zahrnuje všechna základní a pro Beuysovu tvorbu charakteristická témata, jimiž jsou komunikace, základní životní potřeby, příroda, politika, energie.
Zvukově podpořená instalace je povedená - čistá, bez zbytečných efektů, takže veškerá pozornost je soustředěna na vystavené práce. Dokonce to, že při přechodu z jedné místnosti do druhé musíte vyjít ven a přejít dvůr, může mít svůj význam.
Beuys se vyjadřuje pomocí metafor a symbolů. Jeho zvláštní objekty, se kterými se do značné míry ztotožňoval, většinou nepředávají poselství direktivně, nechávají prostor vlastním úvahám. Přestože využívají běžných věcí, nejsou jednoduché.
Může se zdát, že výstava Josepha Beuyse v Museu Kampa není rozsahem příliš rozsáhlá, přesto je v pravém slova smyslu reprezentativní a jednou z těch, kam se vyplatí se vracet. Pojmy, jako jsou ekologie, svoboda nebo demokracie, navíc není třeba rozmělňovat nesčetným omíláním. Méně je tady opět více.
A s Beuysem je to jako s účinným lékem: stačí ho podávat po lžičkách.
Joseph Beuys. Museum Kampa, Praha, výstava se koná do do 17. září
