Středeční berlínský koncert skupiny U2 znamenal pro českého fanouška nejen připomínku třiceti let vzniku nejslavnější desky The Joshua Tree, ale dal také vzpomenout na prozatím jediný koncert irské kapely v Praze.
S albem Pop dorazil sedmatřicetiletý Bono a spol. téměř přesně před dvaceti lety, v srpnu 1997, na strahovský stadion. V druhé části koncertu tehdy selhala bezpečnostní opatření a rozvášněným fanouškům se podařilo dostat na plochu i bez lístku.
V Berlíně byla samozřejmě situace zcela jiná a koncertu - i kvůli loňskému předvánočnímu teroristikému útoku v centru města - předcházela několikanásobná kontrola.
Apelem k boji proti terorismu, solidaritě, toleranci odlišnosti a podpoře žen pak přispěl i samotný frontman U2, známý neúnavnou propagací lidských práv. A právě třetí blok koncertu, věnovaný hitům jako Miss Sarajevo, Beautiful Day, Elevation nebo One, mu posloužil jako prostor pro zopakování všech svých humanistických poselství.
Miss Sarajevo, písni nazpívané spolu s Lucianem Pavarottim v reakci na situaci v poválečné Jugoslávii, U2 pozměnili kontext a věnovali ji všem uprchlíkům z Blízkého východu. Po stadionu nechali kolovat vlajku dívky, která by jednou ráda studovala práva. Zatím ale musí přebývat v jordánském uprchlickém táboře.
Nad pódiem se měnily fotografie se jmény silných žen - od vědkyně Marie Curie-Skłodowské přes německou kancléřku Angelu Merkelovou, nejrůznější feministická hnutí až po zavražděnou britskou političku Jo Coxovou. Při One zase na stadionu běžela v podstatě náborová kampaň Bonem podporované humanitární organizace One. Ta upozorňuje na chudobu v rozvojových zemích.
Od Bona se v současné době jiné vystupování očekávat nedá. Moment, kdy si okolo stojící fanoušci začali při jeho řeči padat do náručí, už ale působil spíš úsměvně.
V tu dobu už ale mělo publikum skrápěne deštěm za sebou bujarý večírek, na němž kromě Bonových proslovů zaznělo i to nejlepší z diskografie: třicet let staré album The Joshua Tree, nahrané ve spolupráci s producenty Brianem Enem a Danielem Laonisem.
Zní to jako dřív. I přes Bonovy problémy s hlasem
Koncert začal krátce po deváté hodině večerní ostrým a svižným dvojblokem písní Sunday Bloody Sunday a New Year's Day z politického alba War z počátku 80. let.
Fanoušci byli na nohách hned s prvními tóny Edgovy zvonivé kytary a ani ti s lístky na sezení se během koncertu neposadili. Bonovi, jemuž v některých momentech hlas už neslouží tak, jak tomu bylo dřív, i sobě samým tak připravili sympatickou kulisu.
Vlna energie se stadionem valila přes poctu Davidu Bowiemu v podobě anglické i německé verze jeho skladby Heroes až k prvním třem ikonickým skladbám druhého bloku, který sestával pouze z písní desky The Joshua Tree. Kombinaci hitů Where The Streets Have No Name, I Still Haven't Found What I'm Looking For a With Or Without You s výraznými basovými i kytarovými party hřímal celý stadion.
Obří podíl na atmosféře na stadionu měly projekce fotografa Antona Corbijna, jenž připravil pro klíčové album kapely vizuály v Mohavské poušti na jihovýchodě Kalifornie.
Pro The Joshua Tree Tour připravil stylový krátký film, vycházející z pouštních motivů, jimž na stagi dominoval jednoduchý strom. Černobílé i pestrobarevné projekce v tom nejvyšším rozlišení se promítaly na obří šedesátimetrové plátno.
Během Where The Streets Have No Name se tak fanoušci s kapelou ocitli "on the road", působivá byla také projekce pohoří ve With Or Withou You. I bez 3D brýlí to vypadalo, jako kdyby se jednoduchá střiška chránící bicí Larryho Mullena snesla do filmových kopců odněkud z vesmíru.
Nejlepší momenty koncertu ale přinesla paradoxně prostřední, nejméně hitová část, když se publikum zklidnilo a přestalo všechno kolem sebe natáčet na smartphony.
V křehké a i po třiceti letech působivé Running to Stand Still vyměnil Edge kytaru za klávesy a Bono závěr skladby rozčísl foukací harmonikou. V následující Red Hill Mining Town zase kapelu z projekce doprovodil dechový orchestr - tak, jako to v novém mixu písně z letošního jara vymyslel producent Steve Lillywhite.
U2 v Berlíně
The Joshua Tree Tour 2017
Berlín, Olympijský stadion, 12. 7. 2017
Předkapela: Noel Gallagher's High Flying Birds
Hodnocení Aktuálně.cz: 85 %
"Některé skladby jsou dneska ještě o dost víc aktuální než tehdy," řekl Bono před písní In God’s Country, která pojednává o proměnách přírodní i mentální krajiny a již na plátně doprovodily detailní záběry stromů.
Berlínský koncert U2 trval skoro dvě a půl hodiny. Publikum, které nepočítá zhlédnuté show Bona a spol. na desítky, si z aktuálního turné odnese poznatek, že Bono ani v sedmapadesáti neztrácí schpnost sugestivně odvyprávět všechny své milostné i politické příběhy.
A že přes všechen patos, jež s sebou písně U2 nesou, kapela ani po třiceti letech od The Joshua Tree nepostrádá energii a nepůsobí jako svůj vlastní revival.