Karlovy Vary - Přiznám se, že film Kuky se vrací jsem viděl až na novinářské projekci dnes ráno - a to mimo jiné proto, že mě čekala tisková konferenci s tvůrci, konkrétně se scenáristou a režisérem filmu Janem Svěrákem a kameramanem Vladimírem Smutným.
Film, který je ve Varch v hlavní soutěži, se mi nijak zvlášť nelíbil, připadal mi scenáristy výrazně nedotažený, zejména pak přepínání mezi „reálnou" a „snovou" (možná) rovinou bylo nefunkční; obě úrovně se spíš rušily než doplňovaly. Pozitivně mě překvapil odvážný krok, kdy film pro děti vlastně končí bez toho, aniž se uzavřely všechny motivy a zlo bylo potrestáno, byť je to poněkud pohřbeno epilogem s bezdomovci.
Dabing se podle mě nepovedl vůbec: starší Svěrák mluvil jak bez nálady, malý Svěrák neumí hrát a ostatní neefektivně přehrávali. Naopak některé honičky auty nebo záchrana vajec z jedoucího valníku jsou parádní, stejně tak podivná scéna citující Vesmírnou odyseu, když se nemocný chlapec plazí „v beztížném stavu" do ložnice k rodičům. Jako celek to ale Svěrákovi-scenáristovi nedrží pohromadě.
Možná to bylo jen mé špatné čtení nálady v sále, kde se konference konala, ale Jan Svěrák mi nepřipadal zdaleka tak sebejistý, jak tomu bývalo u předchozích filmů. Na otázku, zda ho nezklamala návštěvnost 200 tisíc diváků, odpověděl - jako by sám sebe přesvědčoval - že je to vlastně u animovaných filmů u nás normální.
Shrek měl prý jen 350 tisíc diváků a distribuce si je vědoma, že „animáky" jsou běh na dlouhých trať: takže všech 40 kopií zůstane v českých kinech až do konce roku, aby film sbíral diváky co nejdéle. Začíná se pilně pracovat na anglickém dabingu. Ve filmu se hodně mluví a titulky odvádějí pozornost od výrazné výtvarné stránky. V září se začne, v říjnu padla.
Už mají vybranou castingovou režisérku, přičemž podmínky pro výběr herců jsou především jiné než u animovaných filmů bývá. Hlavním požadavkem je osobnost herce, která by se měla promítat do postavy, tak uvidíme. Smutný i Svěrák kvitovali experimentální charakter filmu, který byl filmařsky dost náročný.
Točil se na velkou 35mm kameru, která byla vlastně větší než figurka, s dvojnásobnou frekvencí snímaných okýnek. Navíc řada záběrů byla braná z ruky, což s loutkami není žádná legrace. Po konferenci pak Smutný vyprávěl, jak komplikovaně se postprodukčně odstraňovaly drátky od loutek. Pořád zůstávaly nějaké přehlédnuty - a dají se v několika momentech najít ve filmu i teď.
A co bude Svěrák dělat dál? Andrej Chalimon, který si před zahrál titulní roli v Koljovi, navrhuje druhý díl. Kolja v něm vystuduje medicínu v západním Německu, a protože na tom Louka zdravotně není dobře, mladý lékař za ním přijede, léčí ho a uzdraví. No nebyl by to trhák? I když zmínka o plánech na v Africe natáčený film v angličtině není o moc povzbudivější.
Čtěte také:
Recenze: Kuky se vrací s pohodičkou do českého háje
Svěrák po Tatínkovi, Vratných lahvích a Kukym už něco z pověsti zázračného režiséra pozbyl, z Ameriky mu už asi návrhy na práci nechodí a ke spolupráci se svým otcem už se snad nevrátí, a tak by si měl další projekt vybírat. Ovládá sice zvyklosti amerických filmů, ale vzbuzuje dojem, že čerpá jen z kdysi dávno nakoukaných konvencí a moc nových hollywoodských filmů neviděl.
Nejsem si jistý, zda ho film v angličtině dostane zase na výsluní, hlavně kvůli tuzemskému publiku, které mu vždycky bude nejvěrnější. Ale vražedně ranní novinářská projekce Kukyho v nemalém sále byla narvaná - a předpokládám, že narvané budou i oficiální projekce. Takže ono není třeba vidět to tak černě, Svěrák se vrací.