"Svým postavám dávám bizarní úchylky. Mému hrdinovi chybí skutečný smysl života, nemůže se odpoutat od Liberce, a tak jediné, na co se upíná, je meteorologie, " říká o hlavní postavě Grandhotelu Rudiš, který má kontě knihu Nebe pod Berlínem a komiks Alois Nebel.
Kdy vznikl nápad na Grandhotel?
Chtě nechtě jsem si ten příběh odžil. Dva roky jsem pracoval v jednom libereckém hotelu jako portýr, nosil jsem kufry, zvedal telefony a hlavně sledoval česko-německé vztahy, které mě v tý době hodně zajímaly. A Liberec je historie opravdu plný. Měl jsem námět na román, a v tu chvíli mi zavolal režisér David Ondříček, že se mu líbilo Nebe pod Berlínem. Vyzval mě, abych zkusil napsat Grandhotel jako filmový scénář.
Kde jste psal román, zase v zahraničí?
Ano. Opravdu jsem začal psát v Německu u Severního moře.
Potřebujete odstup od Česka?
Musím uznat, že se mi v zahraničí píše líp a hlavně lehčeji. V Německu jsem položil velký základ pro svůj příběh. Pak jsem ho psal v Lomnici nad Popelkou, odkud pocházím, a v Jeseníku a Rakousku.
Nemohla jsem se ubránit pocitu, že váš hrdina je takový český Forrest Gump.
To zní dobře, já ten film mám hrozně rád. Je fakt, že i s mým hrdinou dějiny cloumají a je to takový blázen, který je bytostně srostlý s městem a nese všechna jeho traumata.
Jízdním řádem vašeho hrdiny je počasí. Jaký je váš jízdní řád?
Teďka to je jedna káva ráno, pak druhá v poledne, třetí odpoledne a čtvrtá večer (smích).
Studoval jste kvůli románu meteorologii?
Ano, dokonce jsem některé věci i konzultoval. Ale zároveň jsem zjistil, že hlavního hrdinu nechám vysvětlovat počasí "po svém". Snažil jsem se, aby tam byl cítit kontrast mezi nemožností pohnout se a proměnlivostí počasí.
Myslíte si, že každý člověk se má vrátit na místo, kde se narodil?
Mně to tenkrát přišlo velmi silné, když jsem viděl Němce, kteří se vraceli a nacházeli nebo nenacházeli svoje domovy. Byly v tom velké emoce.
Váš hrdina nakonec město opustí, má milostný románek, končí to trochu happy-endem…
Nejsem si jistý, jestli to je zase takový happy- end. Možná v tom, že zvládnul to město opustit. Není to tam vyřčený, ale zaplatí za to hodně velkou cenu…
Jak jste spokojen s filmem?
Moc se mi líbí. Bez přehánění si myslím, že je to nejlepší film Davida Ondříčka. A musím uznat, že mě při psaní románu velmi inspiroval. Naučil jsem spoustu věcí. Hodně mi pomáhali herci, kteří byli pro mě takovým větrem v zádech. Kniha obsahuje třicet let, tedy celý život hrdiny, ale film se zaměřuje jen na ten finální výsek. Je to větší love story a je tam víc vtipů.
Řekl jste, že váš hrdina je na rozdíl od toho filmového větší hajzlík…
Víc tam krade, víckrát se tam porve, připadalo mi to drsnější. Jsem moc rád, že ta postava není jednoznačně kladná. Byl otloukánek, ale zároveň otloukal slabší, než byl on…
Co je těžší - psát scénář, nebo román?
Pro mě bylo těžší naučit se filmově myslet, naučit se tu scenáristickou matematiku. Psaní románu je těžší v tom, že musíte víc myslet na jazyk a na rozdíl od scénáře jsem v tom úplně sám…
Na čem pracujete teď?
Mám rozepsaný nový román 1989, který se odehrává mezi Prahou a Berlínem.
Zase vlaky?
Tentokrát to budou tramvaje. Nebe pod Berlínem je metro, Alois Nebel vlaky, tak románem1989 to uzavřu tramvajemi.
Bude to zase autobiografické?
Asi ne. Říká se, že vlastní život stačí na dvě na tři knížky Ani jeden z románů nebyl úplně autobiografický. Nejsem hrdina z Grandhotelu, sice řeším, kam patřím, ale není pro mě problém odstěhovat se na rok do Berlína. Ba naopak, mám rád změny vzduchu.
Jezdíte pendolinem?
Jel jsem jednou a nyní se chystám do Ostravy. Přál bych drahám moderní vlaky. Myslím, že dráha má budoucnost, přece se tady nemůžeme jen zabetonovat.
Umíte jízdní řády zpaměti?
U některých tratí se obávám, že ano.
